1162

10 RUTH.

co já sobě počnu s dětmi mezi neznámými těmi? Bylo by lep zde umtiti nám oběma, než tam jíti a zavesti naše děti, kteréž mohau déle býti živi, než my již oba dva, poněvadž chodíme ledva.

Elimelech.

Mlé a porué to vse Bohu! Ját lépe radit nemohu, než abychom předce vyšli odsud a někam vždy přišli. Vidíš sama, co se děje, buď Bůh naše sám naděje. Víme o tom, že musíme umfiti doma nebo vně. Tak napsáno tobě co mně. Medle již hned předce podme.

Noemi.

Jdětež napřed v jménu božím, já za vámi hned pospíším. Bůh tě žehnej, má vlast milá, krajino má roztomilá ! MéjteZ se již všickni dobře! Ját vím, že budu mít hoře; nebo čije to mé srdce, zarmaucené velmi jsauce.

(Jde Noemi pryč za manželem. V tom trubači zatraubí, aneb pedellové zašaškují.)

Noemi (vyjda s syny dvěma na plac, mluví) Moji milí synáčkové, nebozí vy sirotkové, hned mé srdce čilo dobře, že já budu míti hoře,