1162

JEDNÁNÍ III. 105

bylo dosti másla, sýra dokud byla stará víra. Nyní to vše v postě snědí, o postu hned nic nevědí; neb sobota, středa, pátek jest jim rovně jako svátek. Tak se děje, v postní časy povolují sobě v masi, aniž tobo na se tají, neb toho za hřích nemají, pravíe, Ze co v ústa vVchází, Zádny se tím nenakazi v svědomí, ani v čemkoli. Maje to každý na voli jísti, co kdy může míti, to že má svobodné býti. Bůh se snad hněvati ráčí! A protož nyní nestačí vajec, mlíka, sýra, másla, když prvnější víra zhasla. Opustili svaté pauti a hned se k nim nechti hnauti. Prvét k nim rádi běželi, velikau chuť k tomu měli nyní tam zřídka kdo leze, an tam sotvy uzří kněze, leč něco té lehké chasy v tyto nynější zlé časy. (Vytržen list.)

Magora.

Já teď po hotově stojím, s vámi se též jíti strojím, abych vám posluhovala, cestu vaši spravovala,

Rychtář.

Nuže tedy nám pomáhej a do pekla všecky dávej,