JEDNÁNÍ II. 85
v poli v lese nezastaupf,
nezabije, neoblaupí.
Nebojíme se Zádného,
hledíme svobodné svého.
A tak sme vždycky bezpečni,
mnohým dobrým lidem vděčni.
Neb nemilujeme pýchy
a vedeme život tichý,
což svědčí náš oděv sprostný,
stůl také ne vždycky stkvostný.
Skrze to sme vzáeni Bohu.
Ještě i to říci mohu:
Ti, kteříž se Boha bojí,
lázně obědy nám strojí,
almužny rádi dávají,
za to odplaty čekají;
neb my se za ně modlíme,
když za almůžnu prosíme.
A tak náš stav jest svobodný,
ač pak nepříliš podobný,
nad krále, knížata, pány,
ovšem sedláky, měšťany.
Nebo král, kníže, také pán
rozličným pracem jest poddán,
v nichž jiným slaužiti musí,
v čemž nejedné bídy zkusí.
A i tak se nezachová.
neb často odporná slova
o nich mluviti slycháme.
v čemž my čistý pokoj máme.
Protož náš stav jest i slavný,
široký a starodávný.
A jest jistě div těch lidí,
kteříž nás tak nenávidí;
neb jsau toho nepoznali,
jak nás Svaté Písmo chválí
nade všecky jiné stavy.
Chceš-li o tom širší zprávy,
sám Kristus nás blahoslaví,
