1162

RUTH.

Toť činívám já velmi rád. Ty pak, má milá babičko, poseď sobě teď maličko. Tato můž dobře postáti, poněvadž se míní vdáti. (Abit Kornyfl, sméje se.)

Kanthara baba.

Co opravdu chceš se vdávat? Boasa toho sobě brát? Radila-t bych věru k tomu, aby nesvolila tomu; neb nevíš ty, co on umí, Ten, jak zde byl, lép rozumí. Poslechni ty rady jeho teď dle oznámení mého,

a nebudeš pykat toho nikdá času nižádného.

Vem ty sobě raděj roven*) a bude-t milý každý den. Jät jsem babka moc zkusila. Komu jsem kdy co radila, nepykali nikdá toho, uposlechái svodu mého. Budeś-li tau Svegrau tvau spravovati se nevrlau,

sobě dobře neposlaužíš ; mrzáka mít budeš, to zvíš!

Ruth (nechtéje vie poslauchat baby, takto jdaue dí:)

Dej mi pokoj a nech mne již, ať jdu domů hnedky tím spíš. Radéjit já se svau matkau spravovat budu neZ babkau tebau, mrzkau a nemilau, certovau, na poly shnilau !

*) Roven — toho, kdo komu jest rovný věkem a pod.