1162

48 RUTH.

Menší: pachole.

Račte věřit, pane milý

že opět teď v tuto chvíli, co děláte, vyhlédala

a na Vás se jest dívala.

Boos.

Táhněte hned oba domů a kažte strojiti k stolu; neb mi se chce jísti píti, musím dnes vesel pobyti.

(Běží oba pryč, a pán předce ječmen věje; v tom přijde zas pachole větší, pokloně se, dí:) Již, pane, jest vše hotovo, jak jste promluvili slovo. Račte jíti, kdy se vám zdá. Ta paní opět vyhlédá.

Pachole menší (jako by ustalo, přiběhna, dí:) Račte jíti, již jest jídlo pohotově, až jen mílo.

Boos (jde domů.)

Poďme ale, však jest již čas, at žádný nehledí na nás. Pobudu dnes vesel čistě, však jsem taky ustal jistě. Ať mé srdéčko okřeje, necht se pak kdo, jak chce, směje.

(Boos večeří, pacholata k stolu slauží a trubaéi traubí, víno se nosí, naliva.)

Boos (vstává od večeře, dí :) Zdá se mi, že jsem již hojně najedl se, napil zvolně. Půjdu ale, již i pospím u stohu na tom humně svým.