1162

JEDNANI IV. 41

poněvadž's tak dlauho byla tam zbíraje, nie's nejedla.

Ruth.

Nestarej se, ma maticko, pferoztomilá hubiéke, však sem hojně jíst pít měla, hladu žízně netrpěla, ačkoliy sem tam od jitra pracovala do večera.

Noemi.

Kde's pak, miluško má, byla? Na čím poli je zbírala? Pověz medle, má Rutičko, mé roztomilé srdéčko!

Kde s tak stále pracovala, tak dost klasuov nazbírala? Po£ehnej Büh pána toho,

i též všeho jmění jeho, kterýž tobě popřál toho,

by nazbírala tak mnoho klasuov, jak teď sama vidím. Pověz mi, at i já to vím.

Ruth.

Jméno muže, na jehožto poli sem zbírala toto, jest Boos, maje dost dělníkův, služebnice i služebníkův.

Noemi.

Požehnejž i Pán Bůh jemu na polích i v jeho domu; neb on jest náš přítel blízký. Vše učinil z pravé lásky, co jest tobě kdy učinil; neb mu náš rod mil vždycky byl. Přál vše dobré našim milým, manželům již v zem pohřbeným.