1162

32

RUTH.

Onat jest, co já, též vdova. Její nevěsta pak druhá jménem Orfa nazvána

v oné krajině nechána,

kdež jsme tehána i své muže pochovaly, jich pak duše

s Bohem naším se již těší

v té svaté nebeské říši.

Elsa.

Tuto já cosi nového dosleychám i radostného. Mám véliti, že ta paní přišla zase k nám s Noemi?

Ruth. Tak jest jistě, věřiž ty mi.

První žnec.

Chvála Bohu buď i z toho! Z mužův pak není žádného již nyní vice živého, kteří byli z domu toho?

Ruth (s pláčem mluví).

Takt jest ovéem. My to obč s matičkau mau často sobč s pláčem připomínáme; bez nichž malau radost máme.

Druhý žnec. Mlč a neplač, vdovo milá, my raději hleďme díla. Důra.

Dobré paní pokoj dejte více na ní se neptejte.