1145

VII. PÍSEN O PROROKYNI SIBYLE.!)

Poslouchejte viickni mile

o prorokyni Sibyle, co vám budem zpívati, její řeč vyčítati. Což jest dávno prorokovala, když s králem Šalomounem seděla, všecko jest mu zvěstovala, co jest na hvězdách víděla. „Nastanouť, králi, křesťané, ale židův málo zůstane: nebudouť míti krále jiného, neb umučí Boha svého.“ Nechtěl tomu král věřiti; jal se Sibyly tázati: ,Povéz mi, Sibylo milá, dlouho-li stane křesťanská víra?“ „Staneť až do dne soudného podle zákona nového. Přijdeť na něho mnoho zlého, opustí-li Boha svého. Po čtrnácti stech letech, nastaneť jim král Jiříček; za něho pejcha nastane, rozhněváť se pán Bůh na ně. Nastaneť pak roucho dvorné, kukly, čepce, vše potvorné, ano nyní v tyto časy sukně s dlouhými ocasy.

1) Píseň tato uveřejněna jest od Jos. Jirečka ve „Světo- zoru'* r, 1877, č. 18. Tam zároveň se praví, že jest ještě iakési „sepsání o životu a obydlí prorokyně Sibyly““ od kněze Matěje, faráře ze Solnice a krajana jeho Rafaele. V písní uvádí se Jiří Poděbradský.

61