1138

13

se mluví místo českého slepici, slepicou i slepicó, na mo doso (na mou dusi), von kópil loko (koupil louku); też v němčině prostonárodní zní au jako české ou: landhous m. landhaus.

Ze nemůže býti důkazem, že „poněvadž se tak psalo, tedy též tak se vyslovovalo,“ chceme ještě podotknouti. Neboť písmem nedávají se proměny jazykové na jevo hned, jak povstaly, ale často teprvé po dlouhých letech. Pozoru- jeme to opětně na jazyku francouzském, kde několik století znělo již v řeči é, ačkoliv psáno bylo dlouho oi, až konečně za Voltaira uvedeno jest i do řeči písemné ai = € místo starého oi; k. p. Francois, nynější Francais. Ani tak daleko choditi nemusíme, i v češtině Palacký dosud užíval au, a nikdo přece nebude mysliti, že vyslovuje se dosud au m. Ou.

Ovšem, i některá česká podřečí mají dvouhlásku au: kauka m. kavka; povídau m. povídal, kteréžto u poslední povstavsi z l podobá se maloruskému v m. 1: ¢uvav m. čuval, obuvav m. obuval, a k chorvatsko-srbskému o m. 1: orao m. oral, misao m. misal (mysl), ježto však nejsou pravou dvouhláskou. Důkazy pak, zda v XVII. století již: vesměs ou se užívalo, podají nám teprvé dle našeho mínění slova z jazyku českého do jiných přijatá. Co se týče slohu, o tom nemůžeme zde ani mluviti , jako i u jinych pamětí, které původně nebyly uchystány pro veřejnost.

Podávajíce zde zápisky tyto přejeme sobě, aby památka Rosy po tak dlouhém zapomenutí obnovena byla.