26
peníze. Veliká což i učinila, i shořely tři dvory; a oni
javše dítě i zahrabali;*) a ten padúch starý vedle toho
Peterky a nechtěl se znáti a potom z vězení z Domašina
utekl a tepruv poznán že jest byl v něm kmet, již sa
sešlého věku.
Tak ten pan Trčka ledacos dopauštěl a dovozovał
k těžkosti lidu mnohokrát bez viny, Zděnek.
Také při tom bytu přišla Divišova dcera z Kauřimě,
jakoby za mateří šla na pauť na Blaník k svaté Maří
Majdaleně; i pravila, že jest nemocná. A byla tu u nás
na faře na dvě neděli a svůj čas uzdřevše ukradla ku-
chařce pět kop miš. a vylízala hrnec medu za kopu; a
jiné věci pokradši ušla pryč škody za šest kop učinivši.
Pánu Votickému žita a ječmene z Vlašimě tak, jakž
mně umluvil, poslal sem sedmdesat žberů; nedal mi nic
za dvanáct toho.
S kuochafkü Duru, Votického kmetičnů svěřuje poslal
sem na statku, na penězích, na svrchcích za sedmdesát
kop; ještěť nic z nich nemám a nevím, budu-li míti [umřel
léta 1554. před postem a nedal nic Votický) a půčeno
mu bylo čtyřicet kop; také ani těch nedal.
1) Vyravuje o tom na jiném mistć takto. Transfigurationis bylo
potom tu neděli feria sexta a po tém dni (dne 26. února 1540)
muži nemilostivě kázali zahrabati děvečku neveliků let nema-
jíce, ješto byla návodem, jakoř se k tomu znala, navedena,
aby zapálila v Velíši stranúů Vlašimě, a shořely tři chalupy.
Prosili za ni mnozi, ale tyranstvi lidi těch, Mikuláše Chobot-
ského, Jana Záhora krajčíře, ježto nekřtil dětí ani pochovával
na krchově, zbraňovalo, jiní tomu a dvěma měšťanům tábor-
ským, ješto nejsú dobrého jména. Pro to tyranství hodně z nich
zatvrdil srdce ukrutníku, ješto řekla mnohokrát i již v hrobě:
„Milí páni, pro milosrdenstvie boží zbavte mě této smrti!“ Pláč
byl veliký a těch tyranů ukrutenství větší; neb ani pravda ji
od smrti neosvobodila. Měsíce nového a na první čtvrti záhří
sešli se Táborský (sic) na robátko, kteréž dobře se dáli u lidí
skáčíce jako na Krista židi s pohany. O bože polituj a jako
řekl učin ... (několik slov nečitelných). A ten lotr starý,
kterýž tu děvečku najal, ješto mu to vůči mluvila, býval rych-
tářem Táborských. Tudíž ho šonovali Táborští a potom ukradl
krávu pro Berku v DomaXiné vsazen a odtud časem utek; a
Táborští (1547) pokutu nesli z božieho dopuštění. Ale buoh
dobrotivý nevzal bez pomsty dietěte toho; neb ne po mnohých
letech služebník boží král Ferdinandus pobral jim Domašín a
jiná zboží pozemská, děla i zbroj jinů bojovů; k tomu šacuňk
nékoliko tisíc dáti králi svému museli, A tu sniżeni su nemi-
lustivé Täboriti a padli (1547.) Cod. 4277. £ 71b—72b.
