1138

Dueritim pramenem pro déjepisce jsou tak zvané paměti nebo memoiry, Jichż cena ovšem dle toho roste, jak osoba, která zápisky své zaznamenala, blíže neb dále u děje samého stála aneb snad v událostech samých se súčastnila. Často nám memoiry ovšem jen osobní náhledy a domněnky podávají, a tu právě přispívají k tomu, aby- chom poznali, kterak jednotlivé osoby neb třídy smýšleli, a jaké pohnůtky a úmysly při událostech těch hlavní vůdcové měli. Na dějepisci potom záleží, aby se dopídil čiré pravdy, odstraňuje všecky osobní, někdy i nepravé náhledy právě tak, jako to činiti musí s rozličnými kronikami. Literatura naše i v tomto ohledu nestoji nikterak za literaturami ostatních národů. Ve Francii počalo toto odvětví dějepisu kvesti teprve během XVII. století, a dosáhlo svého vrchole ve století předešlém, právě tak jako v sousední nám Polsce. U nás hned začátkem XVI. století objevují se paměti neb kronika Bartoše písaře, a počet těchto roste čím dále tím více, čemuž ovšem tehdejší stav politický mnoho byl nápo- mocen. Uvádíme zde toliko nevydané dosud paměti Jana Zajíce z Hazmburka '*), paměti Sixta z Ottersdorfu, rodiny Dačických a Viléma Slavaty.

Neznámými dosud jsou zápisky Václava Rosy, kněze utrakvistického. Jméno muže tohoto ovšem není neznamým; neboť již Denis ve svém spise: Codices manuscripti theo- logici bibliothecae palatinae vindobonensis. Vindobonae. 1795. Vol. I. Pars IIL str. 2631. a následujici, vyslovuje se o knězi tomto s podivenim, že tolik rukopisů sám jediný nashromáždil; ale i Denis ještě nevěděl, nepro- hlédnuv bedlivěji rukopisův jeho a neznaje česky, že by ještě něco jiného kromě několika českých a latinsko- českých kázaní byl napsal. K jeho chvále však budiž řečeno,

1) Paměti tyto připravují se k tisku, a budou bohdá během tohoto roku vydány. 1*