1137

PŘEDMLUVA

Legenda o svaté Kateřině, kterou zde vydáváme, patří k nejlepším výtvorům staročeské epické poesie. Její vý- znam je tím větší, že jediné dvě české epické skladby stře- dověké, jež by s ní mohly závoditi o prvenství, totiž Ale- xandreis a cyklus apokryfních legend z počátku XIV. sto- letí, jsou dochovány jen zlomkovitě; hodnota ostatních našich básní výpravných je daleko menší, jejich ráz zcela určuje tendence didaktická nebo mají povahu jen zábav- né beletrie. I kdybychom však měli obě tyto básně celé a mohli je tedy úplně srovnávati s naší legendou svatoka- teřinskou, nebyla by jimi zastíněna, neboť představuje epiku jiného druhu, prostoupenou prvky dramatickými a lyrickými, jaké zcela chybějí apokryfům a Alexandrei- dě, v nichž proud názorného a konkretního vyprávění častěji přerušují jen reflexe autorů, kterých zase nenalé- záme v legendě.

Skladatel, od něhož legenda pochází, není znám; jeho dí- lo se zachovalo v jediném opise z doby asi okolo r. 1400, jenž neuvádí jména autorova. Anonymita, tak příznač- ná pro naši nejstarší literaturu, zahaluje před námi i je- ho osobnost. Můžeme o něm říci jen to, co se dá vyčísti z jeho díla: vysoká umělecká úroveň skladby naznačuje, že se zabýval literaturou soustavněji, ač ovšem nelze roz- hodnouti, bylo-li skládání básní jeho jediným povoláním; měl značné vzdělání (především ovládal dobře latinu), které se neomezovalo jen na látku náboženskou, ale za- hrnovalo i náměty světské, jak dokazuje obratné použití motivu milostného nápoje z Tristana a Isoldy a znalost světské lyriky, dosvědčená hlavně aplikací milostné sym- boliky barev při vylíčení Kateřininých muk. Celkový tón