1137

3220

3225

3230

3235

3240

komuž z malitkéj malosti dostane sě věc veliká. Nerovná miera všeliká.

Kto by müdry byl to hadč, komuž po slunečném západě vzejde v svéj drahéj blesknosti slunce nebeskéj světlosti,

i dá sč mu věčně žíti ?

Nenie žalostné tam jíti,

kdež za smrt věčný život vrátie, smutek v uodtuchu obrátie a túžebnost v utěšenie,

tu, kdež nedostatkuov nenie, miesto pláče hlasy hladie

a za tuto žalost dadie

plnú radost, vččné bydlo. Ale když tobč ostydlo

vše dobré, a již nemohu

tebe obrátiti k Bohu

ni co k tvéj vuoli féci,

dále tiem nechci odvléci. Nicť tvých rokuov nehledaji ani odvlaky žádaji,

včdč, žes sč v zlobi zmyslil. Konaj tak, jakožs zamyslil,

jmáš mč ke všemu hotovu!

147