1137

2395

2400

2405

2410

2415

Ducha svatého rožženie v jejie srdečku hořieše. Protož kakž hořce nořieše slzy z svú jasnú ocici, však tú mukú i tú étici jejie srdečko v ten čásek nerozpáči sé za vlásek,

jedno, ež vzdycháše k Bohu.

A když ty panoše mnohú muku bitím jiej vydachu, jidú před ciesaře v strachu řkúc mu: Co nem kážeš ješče ? Maxencovi sě zatešče;

svých rukávóv vzhuoru vsúče i káza ji vésti rúče

v jeden žalář velmi temný;

a ten bieše tak tajemný,

jakž veň jiného nikoho nevsadiechu, jedno toho, jenz sé skutkem tak potratil, jakž mnie proto život platil. Tudiez vsadichu tu ladnu. Ciesaï pod hrozi nesnadnû dvémanádct rytiefóm káza,

aby inhed bez potaza

114