1137

žení rýmu, a některé opisy výrazů slovesných, jako nosi- tt bolest v. 1512, Zalost 2740, Zádost 2482, vznositi pros- bu 768, oči 3342, uciniti dokonánie 1018, 2085, skonánie 34096, dáti vítanie, dčkovanie 1486-8, vydati muku 2400, Боге 2661, tvofiti bitie 2320; srovnej také neby nucec: ne- nutil 3315. Takovymi perifrasemi vysvétluje se velké množství abstrakt (na -ost, -stvie, -stvo a podstatná jmé- na slovesná na -tie, -nie), jež nacházíme v básni. Nako- nec jest třeba zmíniti se ještě o hojném užívání adjektiv, z nichž některá se často vracejí a jež slouží především zvýšení citového účinku a ozdobnosti, nikoli však kon- kretnosti a názornosti výrazové. Všemi těmito znaky při- bližuje se legenda slohové úrovnistředověkých latinských poetických skladeb (leckdy se ostatně zdá, jako by se au- tor přímo spravoval normami latinských poetik); před- stavuje tedy významný výboj českého básnického jazy- ka, jehož spisovná tradice se stářím ani rozsahem ovšem nemůže s latinskou srovnávati. S uvedenými vlastnostmi autorova slohu, jež vedou namnoze k zeslabení vlastní- ho významu jednotlivých slov, dosti zajímavě kontiastu- jí některé případy, v nichž pozorujeme, jak autor počítá s plným účinkem významového obsahu slova. Přecháze- je po popise nádherné prostory, v níž Kateřina po druhé uzřela Krista, k líčení dalšího děje, užívá básník obratu (v. 1000-1): „Ten bleskt i ta radost jsüce / Kateřinu tak utěši““; nikde před tím však o záři, vyplňující popsaný prostor, výslovně nemluvil, musíme tedy předpokládati, že ji jest tfeba dedukovati slovesa skvéti se, užitého dva- krát v předcházejícím líčení (v. 976, 987) a z epitheta světlý, označujícího trůn Kristův (v. 995).

Také stavba verše a rým legendy vyznačuje se podob- nou pečlivostí jako její sloh. Verš má pravidelně osm sla- bik (tento počet je v opise místy porušen), rým je pravi-

16