1137

2115

2120

2125

2130

2135

Protož ostanúce všaké obludy, držte sč cnosti, abyste vrchniej múdrosti tak nebyli otlúčeni,

ale k Bohu přilúčeni.

Když dievka ty všecky fčči domluvi, jak sama chtieci,

a jiného mnoho čísla,

k němuž nemám tolik smysla, bych mohl to vše vypraviti, tehdy mistři sč navici počechu, tuž mysléc v strachu. V&ichni zahanbeni stáchu

i omámeni tak hlüpé,

ež jich každý jako v slúpč

oči postaviv hledieše.

V tomž tak žádný nevčdieše ani umčjieše z nova

tomu najmenšieho slova otpovčdčti ni řéci,

než téch všech sč poče vléci

jazyk v sé a k zemi nice.

Tehdy tiesař na ně vzkřiče

hněvným hlasem, jim na vzdoru

103