1137

1255

1260

1265

1270

1275

Maxencius vece hněvně: Kaky buoh? I jide ot nie 1 sta, aZ sé sluZba proknie

skona, jak on kázal bieše.

A když z chrámu jíti chtieše, tehdy přistúpi k téjto panně ivece k niej: Věru hanně bieże přišla, panno krásná! Kateřina ta věhlasná

vece: Já sem nehaněla,

ale tobě sem bránila

tvého bludu i tvéj zlosti. Tiesaf vece: Z tvé] milosti miň tu řeč pro vši příhodu

a pověz, kteréhos rodu ?

Kto byl tvój otec v svéj chvále ? Ona vece: Znal-lis krále Kosta v cyprskéj zemi v době, tenť mě dceru vzchoval sobě; z Alexandřie jest mé heslo. Tiesaf vece: Już proneslo

sé jest tvé učenie divné

i tvá drahá krása zjevně,

jakž 5ё tobé nic nevrovná;

však ti biese byti osovná

69