1137

teřininy lásky i do druhé části tím, že barvy ran, způso- bených světici bičováním, vysvětluje po způsobu oblíbe- ném v pozdější středověké milostné poesii středoevrop- ské jako znaky její lásky: Toť tu dle svého pfietele [z festi barev čistá mesla|u věrnéj milosti nesla, |jakož věrná mi- lá svého| nositi jmá dle milého (v. 2301-5). Vytyká-li se někdy, že tato láska se vyznačuje rysy příliš světskými, přehlíží se při tom, že středověcí duchovní a zejména mystičtí spisovatelé rádi užívají výrazů běžných v svět- ské milostné poesii (celé terminologie dvorské lásky) pro vyjádření citu zcela duchovního; stačí tu odkázati na Mechtildu magdeburskou a Jindřicha Susa. Nelze se te- dy zarážeti ani nad užitím milostné symboliky barev ani nad tím, že Kristu, oslovujícímu Kateřinu, jsou vložena do úst slova, jež by se úplně hodila do světské milostné písně (v. 1067 n., 3412 n.). Zasluhuje však pozornosti, že český básník svým postupem i vnitřně sjednotil obě slož- ky skladby, připojené k sobě v latinské legendě jen me- chanicky; stejný význam má také odkaz na bezvýsledné ucházení Maxenciova syna o ruku Kateřininu, vložený do druhé části (v. 1275-6). Dobrý smysl komposiční, vy- značující vůbec celou skladbu, projevuje se u našeho au- tora i v tom, že na počátek básně položil charakteristiku císaře Maxencia, který v prvé části legendy vůbec činně nevystupuje (jeho jméno se objevuje jen v souvislosti s Kostem a potom při námluvách synových, jež však ne- mají samostatného významu a slouží jen k motivaci ná- vštěvy u poustevníka) a teprve v druhé se stává vedle svě- tice hlavním činitelem. Jak velký význam básník sám mo- tivu Kateřininy lásky připisoval, je patrno ze skutečno- sti, že v souvislosti s ním vypracoval jediná dvě podrobná názorná líčení, jež samostatně do skladby vložil, totiž po- pis dějiště mystických zásnub světice s Kristem a popis

II