1137

850

855

860

865

870

to všecko na mně obdrží. Kromć poviemt v téj hodině, žeť ju vědě v jednéj vině;

tét jiej nelzé jinak zbýti, nezt ji musí vodü smyti.

Tu řeč když juž ovšem cele domluvi, ihned dospěle pustiv jako křídle z sebe

i vletě nahoru v nebe,

pojem matku svú bez Puti.

Inhed z toho sna prociti Kateřina z smyslnéj váhy. Vstavii vzhuoru z tej podlaby, na nież spala, pamét jmajíc, to vše snažně vzpomínajíc,

co viděla i slyšala

v téj otrapi, z niež doždala bieše teskna v sobě přemnoho s hroznú svú žádostí toho,

by sč den přiblížil v skuořč. A jakż brzo vznidi zofć,

tak vše rúcho na sé vzemsi, panny, sve slühy, pojemsi, Jide k tomu puüstenniku,

k slechetnému uéenniku,

53