216 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
quae minae, quae pollicitationes? Sed quid, singulane persequar? Prius me dies et
carta et atramentum deficerent, quam ex te de te inquirendi vel cupiditas vel materia.
Nit tamen modus in rebus, ut suadet ille, et hoc tantum ad exhibendum indicium
faciam, non ad explementum eorum, quae apud te depromere in animo erat, si con-
venisse datum fuisset; neque te tam multis obruere fas est, quem ad singula respon-
deré cupio, atque ita cupio, ut non prius mihi satisfieri posse existimem, quam ubi
tui et rerum tuarum imaginem in litteris expressam videro. Sie enim, quae mihi
erepta fuit, ex conspectu tuo voluptatem quodammodo restitutam et refectam iri sentio.
De me ut quoque aliquid dicam, vivo ego Dei benignitate et valeo, studiis
necessariis et occupationibus ut plurime intentus, aliquando tamen ad amicos com-
ico, sed rarius. Nuper Cossumbergae interfui exequiis consánguineae meae, loci
dominae, ne filius ipsius a propinquis maternis plane desertus videretur, nam alii
propter imminentes iudiciorum Brunensium dies adesse non potuerunt. léso solus
omnium vicem subii. Sed frustra illi cauti, nam et nostri senatores vacationem sibi
sumpserunt aà forensibus operibus ob vacuitatem, ut inaudivi, muneris praetorii.
Habui nuper litteras ab Amando, quibus inclusum fuit praescriptum vel, si
mavis, formula confessionis, qua rex et ordines Angliae superstitionis pontificiae
innumeris erroribus, quos peculiariter recensent, renuntiarunt. Fam ad te misissem,
nisi mihi persuasum esset iam te illam aliunde accepisse. Ex Hungaria nihil, magno-
pere frequens tamen sermo est de hostilibus copiis et numero et virtute non magnis.
Illi viderint, qui nobis invigilant, et qui nos. ex[s]ugunt. Deus autem, summus omnium
rerum moderator et rector, omnia dirigat ad sanctissimi nominis sui gloriam et
nostram nostrorumque salutem, cui te et tua atque adeo nos omnes ex animo com-
mendo. Vale, nobilissime Dudovici, compater carissime. lossicio pridie Kal. Oct. 1603.
Kone. v knih. Bludov. IV—3881 fol. 68 b. č. 85.
622. Štěpánu Illésházymu: žádá ho, aby mu oznámil, jak se mají jeho záležitosti. Zde
žije se způsobem obvyklým, přemnozí žijí v bezpečí, nestarajíce se o nic: zvyk stává se znc-
náhla přirozeností. Sám zhroucen častými a dlouho trvajícími chorobami a starostmi, mysl svou
oživuje domácím zaměstnáním. Bohu poroučí vlast, sebe i všecky ostatní. — Na Rosicích
1. října 1603. Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 68 č. 36.
623. Pánu de Beaugy: omlouvá se, že zaměstnán jsa svým soudem v Praze, nemohl
psáti; ujišťuje ho o své úctě a svém přátelství; prosí za doporučení Ancelovi a za zprávy ode
dvora Francouzského. — Na Rosicích 1. ríjna 1003. Kone. france. v knih. Blud. VI—3881
f. 68b č. 37.
624. Jeronymovi Bonacinovi: doufá, že peníze 3000 dolarů již dostal; křesla objednaná
mají býti z ořechového dřeva, sedadlo nevyřezávané. — Na Rosicích 17. října 1603. Konc.
vla$sky v knih. Blud. 3881 f. 69 č. 38.
