z roku 1603, 31. biezna—23. dubna. 211
metuam, qui discriminis nonnihil ipsius causa subierit? Et quidni subierit? | Quod
sj enim illi, qui solo naturae lumine praediti, gloriae autem Dei expertes tanto vir-
tutis, iustitiae. -veritatis amore flagrarunt, imo, ut altius ascendam, tanto evanidae
gloriae et laudis inanis studio ferebantur, ut huius adipiscendae, illius tuendae causa
vitam ipsam flocci penderent? Quid nos faciemus, quos in filiorum suorum numerun
cooptavit Deus, cum de illius gloria, nostrae salutis fundamento agitur? — Quamvis
autem et sentiun rite et iure statuam tum nos tum ca, quae in potestate nostra
sunt, honori divino ita consecranda esse, ut prae illo nihil maius, nihil potius, nihil
sanctius habeamus. famen, quiam raro ad eas angustias deducimur, in aperto est.
De me multa possem, sed ne nondum victor paeana eecinisse videar, conti-
nebo me. Quis tamen non videt, quo tandem triennales furiae exierint? In te sub-
sistam, tu ipse tibi exemplo sis. Ubi subsederunt minae istae nuperae, ubi Berkica
ila inquisitio, ubi totus ille actus tragicus, quo iamiam perimendus, imo perdendus
videharis? Una verborum et manuum frigida ct, ut certo mihi persuadeo, ad caute-
lun sinulata stipulatio omnem sedavit tempestatem. Haec dum considero, et poten-
tiam. Dei nostri in alto habitantis admiror, et cum illo totam istam cohortem, quae
contra stimulos calcitrat et se frustra divinis vinculis eximere, nodos divinos discer-
pere conatur, rideo. Et-te quidem eodem modo affectum puto. Quapropter animum
tibi addere verbis quid opus? llle, qui animum nobis dedit, quo animi nostri vege-
tantur. et vivunt, confirmet tuum et roboret tum ad sui nominis gloriam, tum ad
ecclesiae et tuam, quantum quidem salutis tuae interfuerit, ampliorem dignitatem.
De me certus esto, me memorem officiorum, quae in summis adversitatibus meis in
me contulisti; nunquam tibi, etiam extremis, quas Deus benigne avertat, rebus tuis
propitio numine divino defuturum, sed grato animo gratam relaturum gratiam. Vale,
nobilissime vir, compater carissime. Pridie Kal Apr. 1603. Tibi ex animo ad-
dictissimus.
Kone. v knih. Bludov. VI—3881. fol. 62b. č. 6.
593. Augustovi knížeti z Anbaltu: oznamuje, že dne 14. nebo 15. dubna dostaví se do
Olomouce ke schůzi s ním. — V Brně 9. dubna 1603. Opis něm. Žer. v knih. Blud. V[— 3881
f. 63 č. 7.
594. Augustovi knížeti z Anhaltu: vyslovuje své politování, že se nesejdou v Olomouci.
— V Brně 15. dubna 1603. Opis ném. Zer. v knih. Blud. VI—3881 f. 63 & 8.
595. Jeronymovi Donacinovi píSe o jednání sněmovním ; za týden Ze pojede do Prahy oc.
— V Brně 18. dubna 1603. Konc. vlaSsky v knih. Blud. 3881 f. 63 č. 9.
596. Fridrichu Pieriovi: těší se z toho, že se navrátil se žákem svým Janem Fridri-
chem z Žerotína do Strážnice. Jakmile z Prahy se vrátí, navštíví je. Bude-li si bratr jeho
přáti, ať zatím mladíka pošle k nómu do Ślovie. — B. m. 23: dubna 1603. Konc. lat. v knih.
Blud. VI—3881 f. 63b č. 10.
97*
