A. XXXIII.
DOPISY KARLA ZE ŽEROTÍNA.
Vydává František Dvorský.
Úvod vydavatelův k listům z let 1591 a 1592.
Po zavraždění francouzského krále Jindřicha III. (2. srpna 1589) uznán byl jeho
vzdálený příbuzný z Bourbonského rodu Jindřich IV. jako legitimní dědic královského trůnu;
panoval však z počátku jen tehdy a tam, kde mohl královskému jménu přidati sílu, moc svým
vojskem. Bylať Paříž a většina velkých měst i obyvatelstva katolická, proti nimž Jindřich IV.
jako náčelník Hugenotů bojoval. Zápas mezi katolíky a protestanty francouzskými budil po
hrozném vraždění Hugenotů v noci Bartolomějské (1572) všeobecný zájem států Evropských-
Za katolíky, ligisty francouzskými stál Řím, Španělsko, některé kraje německé; země vždy
katolické dynastic Habsburské klonily se více soucitně na stranu protestantů, poněvadž samy
v staróm byly sporu s Rimem a domnívali se, že meč krále Bourbonského a royalistů fran-
couzských bojuje také za jich věc. Zvláště v Čechách a „sektářským jedem nakažené
Moravó* byli mnozí, kteříž měly styky s králem Jindřichem 1V., jehož tajní jednatelé najímali
v říši Německé vojsko a sháněli peněžité půjčky. Bratří čeští na Moravě byli horlivými ve
věci té pomocníky. Osvicenym a bohatym jich stoupencem byl Karel z Žerotína, jenž rozhodl
se, že půjčkou 40.000 tolarů přispěje francouzským průkopníkům na rozkvět reformované církve.
Nadšený Žerotín domníval se, že prospěje víře i vlasti své, když nejen penězi, ale i krví svou
nápomocen bude proti římsko-španělským záměrům. Velebil prvního krále z Bourbonského rodu,
s nímž si dopisoval, jako zastance vznešené myšlénky, obdivoval se jemu jako hrdinovi, vítězi
a rozmilému clovéku. Chystal se podtaji na válečnou výpravu, aby sympathie pro ,nejkie-
stanštějšího krále“ osvědčil mečem a aby na čas věnoval a také naučil se válečnému umění.
Dne 11. září 1590 rozloučiv se se svou chotí Barb. Krajířovou, se svou dceruškou
Bohunkou a jinými blízkými příbuznými, vyjel na dlouhou cestu do boje. Daleko však nedojel.
Na konci měsíce září navracel se již zase domů, poněvadž manželka jeho, paní Barbora,
těžce se rozstonala. Po dlouhé nemoci zemřela dne 21. června 1591. Aby ztrátu, neštěstí
rodinné, spíše zapomněl, připravoval se opčt na cestu do Francie. Po úmrtí vroucně milované
manželky nebylo příčiny, kteráž by ho doma pozdržeti musela. Malou dcerušku Bohunku,
kteráž hned v prvním roce věku svého osiřela, poručil starostlivé péči ovdovělé paní Vanecké,
jejíž někdejší manžel pan Bartoloměj Vanecký z Jemnitky byl poručníkem Karlovým; a po
Archiv Český XXVII. 1
