152 A. XXX1II. Dopisy Karla ze Žerotína
że by Perchtold měl mu býti násilně 'z ruky odňat, nechť uchýlí se na místo bezpečné, ústně
mu naznačené. Mladík, po kterém posílá Žerotín tento list, jest pan Slavata náboženství
bratrského. Konečně oznamuje mu některé zprávy válečné. —- Na Dřevohosticích, 18. Aug. 1600.
(Koncept vlašský knih. Blud. 3881. f. 32b) č. 49.)
468. Jakubu Guetlinovi, preceptoru Karla ml. z Žerotína: že jeho i Karlúv dopis se
stručnou zprávou o cestě po Švýcarsku vykonané obdržel ihned po odeslání listu svého; žádá
ho, aby nad tím bděl, aby i Karel k vůli cviku ve slohu sepsal obšírnou zprávu o cestě; že
Karel trpí bolestmi v nohou, nediví se, protože nemoc ta je v rodě dědičnou, myslí, že bude
lze léčení odložiti až do porady s domácími lékaři. — Na Dievohosticich, 23. Aug. 1600.
(Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881. fol. 32b) č. 50.)
469.
Václavovi Budovcovi: těší se, že naklonil se k jeho náhledu; zmiňuje se o tom, že odňato
mu poručenství nad Pertoltem z Lipé, a o své rozmluvě s kancléřem Sedmihradským; zve ho
do Brna a nabízí mu pohostinství v domě svém. — Na Dřevohosticích 23. srpna 1600.
(Vencislao Budoviczio.) Gratulor mihi, nobilissime Dudovici, quod tandem in
sententiam meam descenderis, nisi id factum, ut pertinaciae meae cederes; [sed ego]*)
tecum non obstinatione pugnavi, verum egi rationibus, quae si tanti fuerunt pon-
deris, ut potuerint te a priore consilio dimovere, est [unde] gaudeam. Et certe, ut
insania magna est, in stultitia prudentiam quaerere, ita maximum meo iudicio crimen,
in scelere virtutem cogitare. Quare eo magis iam in dileberatione praeterita persisto,
quoniam te idem mecum sentire animad[verto]l. Excusatio mea, quam superioribus
diebus in negocio tutelae Crumloviensis ad aulam misi, quomodo accepta fuerit, tu
iam haud dubie cognoveris, ad me adhuc nihil (perve]nit. Respondi paucis caesari
iubenti, ut puerum Dertoldum cum dicione universa, ita ut ea mihi administranda
à senatu nostro cre[dita] est, Ladislao Berkio, Adamo Valdsteinio et Ulrico Krajirio
consignarem, vereri me nimirum, ne, si mandato eius obtemperassem, peccarem [in]
consuetudines nostras meque meaque in discrimen aliquod conicerem; proinde petere
me, ut me clementer hoc [loco] sibi haberet commendatum, me neque diligentiae
nec fidei nec amori quem pupillo debeo, deesse, quin res ipsius pro viribus ita ad-
ministrem, ne quid d[etri]menti ex hac tutela ad eum perveniat.
Ad causam dicendam cum Baptista nondum vocatus sum; fortassis nostrae
M[ora]viae proceres, qui ob reipublicae patriae negocia ad caesarem proficiscuntur,
ut bonus vir ille nobis restituatur, impetrab[unt]; sin minus, sistam ego quidem in
iudicio, sed nunquam eo adducar, ut respondeam, nisi me omnia deserant. Deserent
au[tem] tum, cum iuri nostro et privilegiis et consuetudinibus et libertati nullus
amplius erit locus. Interea, ut ille ait, aliquid [fiet].
Transit nuper hac et me ex diarrhoea laborantem invisit cancellarius Tran-
silvaniae episcopus Sirmiensis, qui multa apud me de rebus Transilvaniae ct con-
