124 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
sed ea est adversariorum meorum impudentia, ut non liceat cum illis modesto esse,
et vix credibile sit posse quem intra fines moderationis se continere, cum illi omnes
verecundiae metas transierint. Nunc mitius ago, posteaquam et ira deferbuit et
ili, ut audio, ipsimet sibi imposuerunt silentium. Tu autem, si quid peccatum est,
in bonam partem accipe et concede aliquid tum innato ardori tum iuvenilibus annis.
Non diffitebor mihi esse vehementiores affectus, qui non semper se patiuntur coerceri,
raro tamen erumpunt in alienam perniciem.
Hanc accepturus es à Marco. Antonio Lombardo, qui à me Genevam revertetur.
inde in Galliam perrecturus meorum et suorum negotiorum causa. Subsistet apud
te, ut autoritate tua impetret a Milnero caesareum diploma ad securitatem itineris.
Cum eo si agnatum tuum dimittere volueris, non erit fortasse inconsultum, dum per
hanc occasionem datur illi facultas potioris Galliae partis perlustrandae. Sed hoc
moneo, ut de sumptibus faciendis et ad hanc peregrinationem necessariis prius tibi
cum co conveniat, quam adulescentem ei adiunxeris, [ne tibi postea res sit, nisi
litem mavis cum homine lucri avido et pecuniae, si quispiam alius, inhiante. Hoc
autem in aurem et tanquam intimo].*) Ego prope nolens consilio amicorum (ienc-
vensium et persuasionibus ipsius adductus sum, ut darem illi negotium repetendae
à rege pecuniae meae, quae adhuc ilic ex mutuo a legatis ipsius per fraudem
mihi extorto reliqua est. [Non tamen omnino refragari volui, ne rerum mearum
nimium negligens viderer, quamvis non me lateat magis eum suis comunodis studere
quam mcis.]
Apud vos pestiferam luem vires resumere et caesarem, ut se Linecium sub-
ducat, in procinctu esse hic rumor est. [Relatum quoque ad nos, praecipuos ex
proceribus et honestioribus civibus alios secessisse, alios secessuros. Accepimus quoque
de morte Samuelis Nuschicii, Doleslaviensium pastoris] Ex Hungaria victoriam
quandam nostrorum adferunt. sed adhuc incerto murmure. Certum autem est
Schwarzenbergium cum Paltio et aliis Dudam petiisse. Te, nisi prius adsis, Brunam
omnino expecto, ubi Deus concedat, ut conveniamus incolumes. Vale, optime amico-
rum, et, quos mihi favere nosti, plurimum à me salvere iube. Preroviae 18. Aug. 99.
Konc. v knih. Bludov. 3881— VI. fol. 20. č. 31. — *) Závovrvky tyto i následující jsou již v originále
hranaté.
417. Pochvaluje Viléma Slavatu, že zabral se do studií a tak obrátil mysl svou k za-
městnání hodnému svého nadání a své urozenosti; není pochybnosti, že ze studií tak vážných
a hlubokých čerpati bude dobré služby; kéž příklad jeho povzbudil by liknavé a zdlouhavé.
Žerotín sám pro zaměstnání veřejná i domácí nemůže oddávati se knihám; zřídka jen mu tolik
přáno času, aby mohl popatřiti na díla a spisy učenců. Žerotín obával se, že radovánky dvorské
odcizí mysl Slavatovu od lásky k moudrosti, ale nyní obdivuje se pevnosti a stálosti jeho
mysli. Doručitel listu Mark Antonius sdělí mu zprávy domácí i veřejné. — Bez místa po
18. srpnu 1599. Konc. vlašský v knih. Blud. 3981 f. 20 č. 32.
