120 A. XXXIII. Dopisy Kárla ze Žerotína
sebe, prosím, opatřiti račte. Při čemž nás oba ochraně všemohoucího Boha, sebe
obzvláštně laskavé VMti paměti poroučím. Datum na Rosicích 24. Apr. 99.
VMti služebník a ujec Karel z Žerotína m. p.
[Nadpis]: Vysoce urozené pani pani Polexině Rozmberské, rozené pani
z Pernšteina a na Roudnici, paní tetě ke mně laskavě příznivé, JíMti.
Orig. v Museu m. Prahy 11.138.
404. Štěpána Illyesháza táže se na zdraví; radí, jak se má zachovati k rukojmím
Pernšteinským a jak ve příčině dosazení nového faráře do Tovačova. — Na Rosicích 1599,
26. dubna. Konc. lat. v knih. Blud. 3881—VI f. 17b č. 18.
405. Jakuba Guetlina v Štrasburku žádá za odpověď na poslední své 2 dopisy, a posílá
50 tolarů k potřebě mladého Karla. — Na Rosicích 1599, 6. června. Konc. lat. v knih. Blud.
3881—VI f. 18 č. 20.
406. P. Basiliovi z Carpineta, pfevorovi u sv. Tomáše, oznamuje, že nepřál by si ško-
diti nikomu, nýbrž spíše každému činiti dobře; proto líto mu jest jeho (převorových) nesnází,
kteréž způsobeny mu byly tím, že nepřátelé Zerotinovi slibovali si jako véc lehkou ho utisknouti ;
Žerotín nemůže couvnouti od pře počaté. — Na Krumlově [Mor.] 7. června 1599. Konc. vlašský
v knih. Blud: 3881 fol. 18 č. 19.
407. Antonínu Stampovi ve Vídni: aby dluh va šaty, kteréž mu někdy krejčí Horatius
Gratii 8il, asi 60 zl. zaplacen byl. — Na Přerově 6. července 1599. Konc. vlaSsky v knih.
Blud. 3881 f. 18 è, 21.
408.
Václavovi Budovcovi: że nepřátelé sice ho chtějí zničiti, že však má dosti odvahy celiti jim;
žádá ho za přímluvu u místokancléře a Milnera, kterým zajisté jest známo, jaké bezpráví se
mu od „těch špatných lidí“ děje. — Na Přerově 8. července 1599.
(Vencislao Budovicio Pragam.) Hoc ipso die binae mihi abs te redditae sunt,
quarum posteriores, quas Timino ferendas dedisti, aliquot horis prius quam illas,
quae 18. superioris mensis scriptae sunt, accepi. Tertia epistola, cuius mentionem
facis, ubi haereat, ignoro. Quod adversarii mei calumniis me petant, nihil miror,
siquidem vera crimina, quibus me opprimant, Dei beneficio ipsos deficiunt. Quod me
perditum velint, nihil dubito, cum sciant, me ipsorum perniciosis et perversis consiliis
ita semper repugnaturum, ut nihil me vivo (nisi quid aliud statuerit Deus) incommodi
patriae meae inferant. Quod vero etiam minas addunt et de me nondum devicto iam
triumphale illud Io concinunt, non me terrent satis Deo et innocentiae meae fidentem.
Prodeant in palaestram, si tantum illis animi est, et non technis, non artibus, non
mendaciis, non clam, sed aperte mecum agant. Satis mihi est et mentis et cordis ad
illos auxiliante Domino debellandos. Proinde terricula mentis istis degeneri[bu]s animos
perturbent; mihi nihi] est ex ipsis metus, nam non ita rerum sum inscius, ut timeam,
ne inauditus condemner. Condemnationem autem ipsam non horreo, dummodo piis
