XIV Úvod vydavatelův.
mu ućmecky psali, a kterýž 1. 1710 Stredovsky v knize ,Saerae Moraviae historia" česky
i s latinským překladem uveřejnil. Pelzl v úvodu ke spisu „Příhody V. Vratislava z Mitrovic“
(již 1777) jmenoval Žerotína českým Ciceronem; zprdva Biencnbergora v 11. sv. Alterthümer
in Bôhmen 1779 o zpustosené hrobce Żerotinovć na Loukoti způsobila jistý rozruch, o čemž
se zmínil Dobrovský a ukazoval, že „slavný Žerotín podle nápisu na rakvi umřel 9. října 1636.
Připomínáno, že hledaná čtená knížka Komenského*) byla jemu věnována, rovněž i kniha
Veleslavínem na český jazyk přeložená „Putování svatých ac“; někteří podívali se i do Zreadla
markrabství: Moravského a se zálibou tam četli přirovnání Žerotína k hrdinnému indickému
knížeti Porovi, jenž nebál se všem nebezpečného Alexandra Velikého k boji vybídnoutí.
Jmenovaní zde spisovatelé vymírali a s nimi opět na Žerotína se zapomínalo. Čtyřicet
skoro minulo let, a nikde žádné zmínky. Teprv r. 1819 vytiskl Czikunn ve „Vaterlindische
Beiträge historiscehen Inbalts“ č. 4 v Brně „Karl Freiherr von Zierotin*, a časopis Dobroslav
l. 1820 předvedl ho také svému čtenářstvu. Hormaycr ve svém archivu a D’Elvert v Taschenbuch
für Geschichte Mährens und Schlesiens 1826 otiskli články o Zerotinech. Roku 1820 vyšla
v Praze kniha s titulem „Sloresnost“ ku prospěchu vlastenecké mládeže od Josefu Jung-
manna, jenž před některým rokem přibyl do Prahy jako humanitví professor na gymnasium
Staroměstské, aby tu „českou řeč a lásku k vlasti i národu zdvihati pomohl*. Ve zprávě 0 spi-
sovatelích, z jichžto učených prací sbírka příkladů v knize snesena, jmenuje Jungmanu Žerotína
„nesmrtedlným Mecenášem, jehož mnohá česká psaní chovají se v IHorovicich*. V příkladech
prosaickych mezi Listy uveřejnil Jungmann 19 českých listů Žerotinových, a sice z v. 1501,
30. září ; 1610, 19. prosince; 1621, 8. dubna; 1628, 7. února; 1628, 5. ledna ; 1628, 5. ledna ; 1628.
21. ledna; 1628, 8. února; 1628, 28. února; 1628, 2. března; 1628, 13. dubna; 1628, 22. máje; 1628,
13. éervna; 1628, 20. června, 1628, 2. srpua; 1628, 7. prosince; 1628, 13. prosince a 1620,
12. listopadu. Jsou čo prvné české listy Žerotínovy, kteréž mimo dopis Olomouckým 1610, 12. prosince,
ponejprv byly uvefejnény. Jakym prostřednictvím jich Jungmann nabyl, otom nemám žádných
zpráv. V pozdójsim vyddni Slovesnosti 1846 rozmnożil počet listů ještě o čtyry.
Za nedlouhy čas potom uveřejnil František Falackj v Časopise mus. česk. 1829 „Vý-
pisy z paméti Karla z Žerotína“, i začíná úvod: „Kdo ze všech Čechů a Moravanů nezní
jména: velikého Karla z Žerotína? Kdo neslýchal o jeho lásce k vlasti, o jeho štědré přízni
k muzûm učeným ... Avšak ačkoli slavné jméno Žerotínů skrze něho nesmrtelným se stalo,
předce známost života i zásluh jeho, které v posavadních historiích národa našeho dočísti se
Ize, tak chudá a velikosti muże toho nepfimérena jest, Ze ji ve své váze nechati bylo by pro-
vinéním. Velici charakterové historie jsou vzácné jmění celého člověčenstva i nejkrasší chloubou
národů; věrné jejich vyobrazení jest jako zreadlo ušlechtilosti lidské a žívá nauka ctností
vznešených. I jest to svatá povinnost mysl i вгйсе ndroda k nim obraceti. Mezi muži velikými
národa našeho jsou zvláště dva, jichžto předrahé památky uašemu věku na větším díle neznámé,
totiž Vilima z Pernsteina a Karla z Žerotína, chystám se někdy vlastencům dostatečně vé
známost uvésti a zprávy širší o životech mužů těchto i o věku jejich podati.“ Takovými slovy
uvedl Palacký „velikého“ Žerotína krajanům svým, Čechům i Moravanům, na pamet. Vypsalt
jsem několik řádků našeho historiografa slovo za slovem, ponévadZ enunciace ta vystihla to,
co dosud zůstává v platnosti, že známost naše o velikém tom charakteru české historie až posud
jest nedostatečná, a že svatí povinnost národní, aby jeho nauky ctností vznešených národu
*) Labyrint světa a ráj srdce.
