Úvod vydavatelův. XTIT
o tóch již P. Bohuslav Balbín: věděl a v nevydaném díle svém „Bohemia docta“ zmínku
obšírnější učinil. *)
P. Dobner, jenż za tehdejší doby požíval jako historik zvučného jména, vypujčil si od
hrabéte Vrbny 2 svazky listü a odevzdal je 1. 1776 Pelzlovi k opsání; Pelzel dával latinské
listy opisovati písaři z Bavor rodilému, jemuž platil za opis jednoho archu čtyry krejcary. Po
dvou letech musely kodexy imajiteli býti vráceny. Opsána byla asi polovice jen latinské ko-
vespondence, nebyla však kolacionována. Pelzel zamýšlel část listů latinských s některými
českými, kteréž se mu krásou velice: zamlouvaly, samostatně vydati, ano projevil také přání,
aby české dopisy pro důležitost svou přeloženy byly na jazyk německý. Dobner chtěl ve čtvrtém
dílu svých „Monument“ uveicjniti Diarium Žerotínovo z r. 1588.
Mezi tím vyskytlo se na Moravě nové jméno historického spisovatele, Jos. Monse-a,
jenż napsati hodlal żivotopis Żerotinńv. Smluvil se s Dobnerem a Pelzlem, kteříž oba slíbili
mu všemožnou podporu, ano opsané již listy dáti mu k disposici pro jich vydání. Poněvadž
však jen polovice latinských dopisů byla opsána, slíbil Dobner Monseovi, Ze originály korespon-
(dence opět si vypůjčí, aby mohly býti opsány. Když za tou příčinou přibyl 28. srpna 1778 do
Hořovic, byla celá knihovna již v bednách uložena, aby ze strachu před nepřítelem do Vídně
byla odvezena, kdež hrabě Vrbna chtěl tři knihovny své, Pražskou, Ilořovickou a Vídeňskou,
v jednu spojiti. Nezbyvalo tudiż, ueż aby vedle rady Dobnerovy dotyčnou korespondenci dal
Р. Adauctus Voigt, professor dějepisu, уе Vidni pro Monsea opsati. Pelzel radil, aby intervencí
hraběte Žerotína rukopisy byly vypůjčeny, poněvadž při korektuře zapotřebí bude oviginálů, též
aby pii otisknuti listů francouzských užito bylo nové ortografie ; aby vydáno bylo jako první
svazek asi GO až 80 listů s obšírným životopisem a podobiznou Žerotínovou, jejíž desku jme-
nova Pražští učenci sháněli pro Abbildungen bólm Gel. a měli ji nyní pro vydání korespon-
dence připravenou. Monse-em připravované vydání dopisu Zerotinovych skončilo prvním se-
sitkem 1. 1781 s titulem ,Caroli I. b. a Zierotin epistoluc selectae". | Vydání bylo věnováno
Josefu Karlovi hr. z Žerotína, nejvyššímu komorníku markrabství Moravského, jako „Zierotinae
gloriae monumentum in patriae decus et observantiae tesscram“. Uverejnéno 12 dopisń obsahu
pedagogického. V předmluvě praví editor, že v takových sešitech korespondence bude vydá-
vana s přidáním vždy úvodu, v němž buďo věcech v listech obsažených, nebo o autoru podávány
budou zprávy, jakž také stalo se i při prvním pokusu.**)
Změna úředního postavení odtrhla Monsea od Žerotína, jehož jméno však ozývalo se
již s připomínáním jeho listu, jejž poslal Olomouckým 12. prosince 1. 1610 s pokdrdnim, Ze
fafe u sv. Magdaleny ve Vratislavi; rukopisy ponechal mezi rodinnými archivaliemi. Za Jana Ir. hr. z Vrbna,
jenž 1657 pojal Marii Elišku z Martinic, po její pak smrti opět se sestrou její Terezií se oženil a tak stal
se r. 1690 majitelem Jlořovic a příslušných statků, převezeny rukopisy Zerotinovy do nového jmenovaného
jeho sídla.
*) Raf. Ungar v posmrtném dile Bohusl. Balbina „Bohemia docta* 1780 v III. sv. praví, že v knihovně
Jlořovické jest mnoho rukopisů Zerotinskych, mezi nimiz Diarium 1588, dva kodexy konceptů listů psaných
Jatině, francouzsky a vlašsky různým příbuzným, šlechticům, učeneům: svazek dopisů latinských magnátům
uherským, pět kodexů in fol. německy a česky psaných listů bospodážských, politických, posílaných vynika-
Jícím osobám, příbuzným, známým domácím, správcům statků oc. O listech latinských praví, že „jsou velice
hodny, aby tiskem byly vydány, poněvadž v nich labodnost řeči latinské nikde se nepohřešuje“.
?*) Obsirnéjsí referát o knížečce podán v „Liter. Magazin“ 1781, 161 od Dobrovského, v kterémž zmi-
ňuje se o věcech nahoře psaných.
