80 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
232.
Jachymovi Camerariovi oznamuje, že. příbuzný jeho Karel, kterého posílá do Štrasburku, v No-
rimberce Cameraria navštíví, a prosi, aby mladého Karla laskavě přijal, a bude-li oč Zádati,
jemu vyhověl. — Na Rosicích 14. května 1598.
(Ioachimo Camerario. Norimbergam.) Mitto hunc adolescentem, agnatum meum,
Argentinam, captus amore cum urbis tum academiae, adhue cum pucr essem, et
invitatus exemplis eorum, quos ilie non tenui cum laude nec parvo cum fructu in
studiis versatos seio. Hle, quia Norimbergam in itinere aditurus est, ut te et fratrem
et si quis adhue ibi est amicorum meorum, conveniret, iussi, tum quia ipsius officii
id esse cognosco, tum ut effigie ipsius ego quoque vobis in mentem revocer. Nihil
est autem causae, cur dubitem, quin eum ad amicitiam tuam, si qua tamen in tanta
aetatis diversitate esse potest, saltem ad amplexus tuos admissurus sis; nam si
quidem ceteri omues, qui illuc aliquot. abhinc annis transierunt, vel commendationis
meae vel amoris tui erga ine fructum ceperunt, cur hunc benevolentiae tuae expertem
fore metuam, qui praeter reliqua etiam hoc, quod sanguinis mei est, quod alumnus
meus, quod mea de voluntate in viam se dedit, secum adferet? Satis autem nunc
mihi fiet, si modo his teneris annis tibi tuisque innotescat. bonevolentiamque vestram
sibi conciliet; cetera non ita moror, ut qui sciam, nondum illi per aetatem licere
vel de rebus iudicium facere vel de moribus sententiam dicere, quin imo ncc illa,
quae aliorum conspectui patent, ut etiam illi visendà concedantur, magnopere cupio,
ipse expertus, oinne id perdi, quidquid in pueritia huic curiositati vel temporis vel
operae impenditur. Attamen quia Circlerum secum habebit, cuius prudentiae et
puerum et omnia ipsius commisi, si quid ex consilio ipsius a te petierit, ne hoc illi
a te in gratiam meam denegetur, etiam atque etiam rogo. Vale, vir clarissime. Rossicii
14. Maii 98.
Konc. arch. Bludovského VI. 3881 f. 6. &, 23.
233. Upomíná pana Jana z Molartu*) o zaplacení peněz, které jemu před mnohými lety
püjéil, ponévadZ jieh sám velmi potfebuje. — De Rossiez ce 15. de May l'an 98. Konc. franc.
Knih. hr. Žer. v Bludově VI. 3881 fol. 6b č. 27.
1598, 28. Mai upomíná opět téhož Jana z Molartu o zaplacení dluhu. — Konc. franc.
Knih. hr. Zer. v Bludově VI. 3881 fol. 6b č. 28.
*) Molart Jan, svobodný pán z Reinecku a Drosendorfu, jehož předkové z Burgundska do Rakous
se pristéhovali r. 1490. Janův otec Petr z M. byl 1571 do stavu svobodných pánů povýšen a + 1576. Jan
z M. byl při dvoře Vídeňském velice váženou osobou a hledaným rádcem, zvláště ve věcech válečných;
stal se také r. 1599 členem, později presid. válečné dvorské rady. Již 1. 1589 byl poslán do Cařihradu, aby
odevzdal sultánovi čestný dar císařův 30.000 dukátů. R. 1602 zásoboval pevnosti v Uhřích, řídil přípravy ke
korunování krále Matyáše. Považován za předního státníka za císařů Rudolfa i Matyáše. Zemřel 1619.
234. Žádá Brněnských, aby na Čebinských mýta nevybírali. — Na Rosicích 1598,
18. května. Brandl II. 2. 217.
