a roku 1598, 4. ledna—à. února. 61
ducha svého ničeho dosud nepozbyl . . Postaven jsi jako první mezi sloupy slavného vojska . . .
Nepřátelé tak jsou rozhořčeni, že ničeho nepominou, čím by nás z kořene mohli vyhladiti;
a tomu zlu nikdo nestaví se v cestu, skoro všichni naši jsou bud pohrizeni jako v osudný
spánek, neb hledí na to Ilhostejně, neb docela úkládají s jinými o záhubu vlasti.. Niéemu se
tak nedivím, jako, ač všichni to vidí, všichni pociťují, všichni žalují, že předce všichni tomu
se poddávají. Mlčíme, jakoby jazyk nám byl uschnul, hledíme zaraženi, jakoby čivy nám byly
strnuly, sedíme, jako bychom pozbyli vlády rukou a nohou. O domus antiqua, quam dispari
incoleris inguilino!“ Żerotin prosi Boha, aby probudil se starý duch český, rozmařilostí
i vášněmi pohaslý, aby nemohla platiti o Češích slova Tiberiova: „Lidé k otroctví zrození.“
171. Ladislavovi Berkovi z Dubé oznamuje, že propouští poddaného svého na jeho
statek. — Na Lomnici 1598, 4. ledna. Brandl II. 2. 197.
172. Donně Marii Manrigues de Lara (staré*): že o věci, na kteréž jí záleží, zví
od paní dcery své, odklad všeho toho na sněm Brněnský stal se z nutnosti. — V Olomouci
1598, 14. Jan. Knih. hr. Žer. v Bludově Ms. 3881. Konc. vlašský f. 1. čís. 1.
*) Marie Maximiliana Manriguesova de Lara, manželka Vratislava z Pernšteina, někdy první komorná
vísařovny Marie. Horlivá, až asketická katolička. Zemřela 1608.
173. Po Reuterovi*) ubírajícím se k svatbě do Vratislavé vzkazuje pozdrav Vaviinci
Cirklerovi v Lehnici, omlouvaje se, že jest ve dne v noci zahrnut záležitostmi veřejnými,
a proto nemá času, aby mu více zpráv sděloval. V Olomouci 14. Jan. 1598. [Konc. lat. v arch.
Blud. VI— 3881, fol. 1. č. 2.]
*) Reuter Quirinus * 1558, + 1613. Reform. theolog. spisovatel.
174. Stanislavovi Pavlovskému biskupu Olomuckému omlouvá se, že jej. nenavštívil,
a sdílí s ním některé noviny. — V Olomouci 1598, 18. ledna. Brandl II. 2. 197.
175. Viktorina Freibergera žádá, aby vyplatil peníze p. Molovi. — V Olomouci 1598,
18. ledna. Brandl II. 2. 198.
176. Arklebovi z Vickova děkuje za zaslané koroptve a omlouvá se, že mu nemůže
propustiti svou poddanou. — V Olomouci 1598, 19. ledna. Brandl II. 2. 198.
177. Jakuba Pištovského upomíná o peníze. — Na Rosicich 1598, 21. ledna. Brandl
II. 2. 199.
178. Žádá nápravy na Bernartu Drnovském, nejvy&sím hofrychtyti, Ze poddani p. Drnov-
ského unesli jeho poddanou. — Na Rosicích 1598, 23. ledna. Brandl II. 2. 199.
179. Vilímovi Dubskému sděluje, že nepotřebuje jeho svědomí. — Na Rosicích 1598,
25. ledna. Brandl II. 2. 200.
180. Bernartovi Drnovskému poukazuje k dopisu, jejž zaslal úředníku jeho v příčině
unesené dívky. — Na Rosicích 1598, 25. ledna. Brandl II. 2. 200.
181. Sudové Dorotě z Lipan dává zprávu o vězni Václavu Zahrádkovi. — Na Rosicích
1598, 2. února. Brandl II. 2. 201.
182. Albrechtovi Hrušovskému z Hrušova píše, aby ujistil se podle zřízení zemského
J. Pištovským. — Na Rosicích 1598, 2. února. Brandl II. 2. 202.
1598, 5. února děkuje témuž, že se J. Pištovským ujistil. Brandl II. 2. 202.
