60 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
z celé Evropy, proto vydržoval si zpravodaje a dával si posílati psané noviny. Cesarovi
Calandrinimu v Norimberce píše dne !. listopadu 1601, že ví, „kterak žádostiv jest védéti, co
se děje ve světě, a protož aby mu vyhledal osobu pilnou a dychtivou novinek, která by mu
každého týhodne písemně na způsob novinářův italských posílala zprávy o tom, co se děje
a co znamenitějšího se jedná, ať mezi knížaty, ať v obcích svobodných v Německu.“ Pro do-
mácnost objednává si obrazy, kopie z hlavního chrámu Dijonského ; shání ve l'rancii podobizny
Karla Velkého a potomků jeho, též Gastona de Foix pána z Aubigny (z doby Ludvíka XIL),
Gersona, Julia Cesara a jiných více; žádá o zaslání několika italských mluvnic, slovníků pro
svá pažata; posílá peníze na zakoupení atlasu Merkatorova k budoucimu trhu Frankfurtskému ;
vyptává se, kde zůstává „přeznamenitý a výtečný theolog i filosof“ Otto Casmann; uhrazuje
útraty pohřební někdejšího svého vychovatele Vavřince Circlera; dává naučení mladým pánům,
kteříž cestovali po Evropě: Vilímu Slavatovi, Zdeňkovi z Roupova a j.; chválí Janovi z Kounic
jeho pilnost i napomíná ho k vytrvalosti, aby vyspěl v muže vlasti: oblíbeného a užitečného.
Učiteli Karla ml. z Žerotína dává napomenutí, aby měl o něho péči, poněvadž považuje ho za
syna svého; těší se tomu, že Vilém z Žerotína šťastně vrátil se do Paříže z Anglie a Skotska,
že na té cestě přivětivě přijali ho někteří vynikající mužové, neboť předním účelem cesty jeho
jest, aby nabyl vědomosti, znalosti jazyků, pěkných způsobů, aby seznámil se s vynikajícími
lidmi a nikoliv aby jen prohlížel stavby, obrazy, sochy a podobné.
Zajímavé jsou zprávy, když potřetí připravoval se k svatbě, aby nezemřel bez dědiců.
Vyvolenou byla sestra Albrechta z Waldšteina Kateřina Anna. K sňatku, jenž vykonán dne
24. srpna 1604, objednával v Italii vůz pro šest osob vyložený hedvábím, s truhličkami uvnitř
a s poduškami hedvábnými; kupuje tamtéž diamanty, klenoty, tapety kožené, hedvábné, damašek
pro lože, pokrývku postelní okrášlenou, „aby důstojně sloužila slavnostní příležitosti“, sukna
hedvábná i vlněná, konfetty bergamské, knoflíky stříbrné, 160 loket stříbrné ovruby, hudbu
(více vážnou, čtyři hudebníky za 70 tolarů) a t. d. Po svatbě psal přátelům, že má mnoho
příčin chváliti Boha za družku, již mu byl popřál, i že doufá, že inu ji Hospodin zachová, aby
mu nahradil zármutky a soužení, jež ho stihaly od smrti předešlé manželky. Však brzy již na
začátku roku 1605 přidružila se k mnohým strastem předešlým i novým dlouhá těžká nebez-
pečná nemoc manželky jeho, kteráž tak bolestné dotýkala se Žerotína, že přál si zemříti, „aby
znikl pohrom, jimž živ uniknouti nemúže.“ Zármutek pak nad úmrtím manželky obnovoval také
paměť utrpení minulých, a tudy bol vzrůstal. Důvěra však v Boha držela ho ve všech časích.
Na list, jímž ho těšil Bartoloměj Němčanský (senior Bratří českých), odpovídal, že dopis jeho
četl opět a opět, nikoli bez slzí, bolest však že zaujala tak duši jeho, že slova útěchy spíše
množila jeho zármutek.
Nejdůležitější však ze všech jsou dopisy jeho, kteréž psával vynikajícím předákům
politickým, především Václavu Budovcovi v království. některým magnatům uherským a Jiřímu
Eraz. Tschernemblovi, Rich. ze Starhenberka a jiným v Rakousích. Ostré tahy rýsují nám
jeho povahu, kdy vystupuje jako hlava oposice, obrance svobody, volnosti svědomí, když chrání
práva vlasti své, kdy vznáší žalobu na vlastizrádce, ukazuje na nepřátele, kteříž utracením
života a konfiskací jeho statků hodlají poraziti stranu oposice; připomíná slovy trpkými, že
opuštěn jest od svých, že snad musí odebrati se z vlasti. Statečností, bystrostí ducha, moudrostí
překonal však všecku zlobu nepřátel a stal se opět úředním náčelníkem zemským. Několik jen
řádků na ukázku z listů v latině psaných Budovcovi; jejichž: „přátelství zakládalo se na spojení
duší, na shodě myslí, snah náboženských a na lásce k vlasti. Ty jsi na stilosti a pevnosti
