59
Listové 1. 1598—1612.
Mezi rukopisy hraběcí knihovny v Bludově nalézá se kodex nově znamenaný číslem
3881 v původní pergamenové sešlé vazbě, kterýž obsahuje na 205 foliových listech vlastno-
ruční koncepty a opisy listů Žerotínových, počínaje r. 1598, v jazycích latinském, francouz-
ském, vlašském a německém. Poněvadž rukopis, jehož prostřední okraj jest dosti zvetšelý,
podává nad jiná registra listů Zerotinovÿch vzéctné zprévy politické, náboženské, kulturní,
rodinné, pokoušeli se již 1. 1776 Dobner, Pelzel o přepis této korrespondence. Dne 5. dubna 1778
psal Gelasius Dobner Vratislavovi Monseovi, že Fr. Pelzel, který dva terniony listů Žerotíno-
vých v Hořovicích přepsal, rád mu opisy propůjčiti chce, aby vydány býti mohly. Latinská
slova Dobnerova znějí v překladě: „Chcete-li náklad činiti se ctí a slávou vaší, radil bych,
abyste vydali listy Žerotínovy, které učený svět s nevýslovnou radostí uvítá. Sloh latinský jest
výtečný, že něco elegantnějšího si přáti možné není; obsah jest učený a historický, a psány
jsou listy ty k nejučenějším mužům Evropy onoho věku. Zajisté obdivovati se bude učenosti
Žerotínově celý svět, jenž posud žádných plodů ducha jeho nepoznal, ačkoli jej vždy co Mece-
náše učenců ctil.“ Pelzel zaslal skutečně dne 21. prosince 1778 opisy Monseovi, jenž vydal
12 listů r. 1781 s titulem: „Caroli l. b. a Zierotin epistolae selectae. l'asciculus L* Vydání
bylo věnováno Josefu Karlovi hr. z Žerotína, nejvyššímu komorníku markrabství Moravského.
Však tento sešit první, k němuž přidati chtěli podobiznu Žerotínovu, vydaný jako „Zierotiniae
gloriae monumentum in patriae decus et observantiae tesseram“, zůstal první a poslední.*)
I František Palacký sbíraje prameny pro dějiny české 1. 1829 a 1830, opsal si v Hořo-
vicích (kdež tehdy pozůstalost Žerotínova ještě se nacházela) některé dopisy nebo učinil jen
výtahy. Také d'Elvert vytiskl z pozůstalosti Petra rytíře Chlumeckého některé kusy r. 1879.
Ve sbírce naší vydáno bude všech 900 kusů v přepisech nebo regestech s dopisy
jiných register. V listech kodexu toho jeví se nám tolik látky, že hojností svou předstihuje
všechny podobné sbírky z téže doby. Ani forma a sloh nezůstávají krásou svou za bohatstvím
listů pozadu. Pelzel dne 26. září 1778 mínil v listě k Monseovi: „Der Styl ist ganz ciceronia-
nisch, die böhmischen sind vorzüglich schön“; a dne 25. dubna 1779: „die französischen und
wellischen sind ebenso interessant, wie die andern.“
Čím Žerotín byl za živa, víme z historie; spisovatelé posuzovali ho po svém rozumu.
Z listů zde uveřejněných vidíme, jakým byl v srdci, mysli člověkem, křesťanem, politikem ;
poznáváme, jaké byly společenské jeho styky, že známým byl skoro po všech zemích. Zmiňuje
se o tom Francouz Jan Durant již 1. 1588, když psal Divišovi z Žerotína a jemu bratra jeho
Karla, tehdy 24letého, za vzor vystavil slovy: „když sobě bratra svého Karla, po celé téměř
Evropě slovutného, za příklad vezmete.“ V listech Žerotínových shledáváme se se jmény vyni-
kajících mužů tehdejší doby; jeho zajímaly zprávy nejen domácí a ze zemí sousedních, ale
*) Viz Brandlovu předmluvu ke Spisům Karla st. z Žerotína, oddělení II., svazek I., strana V—VI.
8*
