X Úvod vydavatelův.
náhle Žerotín na dnu, tak Ze ihned slożiti se musil. Když za nejaký čas se polepšilo, po-
mýšlel na konečný odjezd z Brna. Poněvadž však na Brandysku morem počali lidé promirati,
odjeli na Přerov.
Spatné jim tenkráte pobyt na Moravě sloužil. Sotva že si odpočinuli, počal Žerotín
opét stonati. Těžká nemoc schvátila a jako občt z rukou pustiti nechtěla pires TO let již
starého pána. Léčil ho Olomoucký lékat Waderborn. Kasel zlý, zhření, ouplavice, dna strápily
zemdlencho již starce, takže 7 postele ani hnouti se nemohl, jen na prostěradle z lože na lože
manželka ho překládati dala. Veliká to byla bída, dlouhé trápení. Doktoři, barviri Novokřtěnští
„málo nebo nic pomohli. Úplného zdraví Žerotín již více se nedočkal. Když mu bylo někdy
trochu mírněji, dala ho paní Kateřina zdvihnouti a k okuu na stolici posaditi, aby na svij
Moravský kraj pohlédnul. Manželka těšívala ho, že až přijde jaro, Ze také zdraví se navrátí.
Žerotín však i když přišlo jaro, přešlo léto, podzim a nastala zima, byl stále bídný na svém
zdraví. Dlouhá nemoc jeho zavdala podnět k lidskym zprávám, že zemřel. Byl sice ještě dosti
dlouho živ, vždy se s ním něco proměnilo a k lepšímu ukázalo, však ne na dlouho. Poznával,
že stánek jeho života vždy vice se boří, a proto než by „z tohoto bídného světa“ vykročil,
vykonal mezi jiným také tu přípravu k smrti, že poslední učinil pořízení o statku svém dne 1.
& 26. éervence 1636.
Osud, jenž někdy pronásledoval nad jiné šlechetného muže, a zvláště poslední tři léta
mučil ho krutou nemocí, ukázal se býti milosrdnějším v poslední chvíli jeho života, že dopřál
mu zavřítí oči na vždy v rodné jeho zemi; v milované vlasti. Zemřel dne 9. října 1636 mezi
11. а 12. hodinou polední na hradě Přerově. Příbuzní, přátelé, známí i všickni, kdož znali
jeho- život, považovali úmrtí jeho za „nenabytou ztrátu“, manželka jeho, paní Kateřina, po
všechnu ostatní dobu svého života připomínala si každodenně s nemalou truchlivostí srdee
ztráty svého manžela jako klenotu, jejž by žádný peníz přeplatiti nemohl, jako „v této smrtedl-
nosti nikdy nedostižitedlného i nenahraditedlneho skvostu“; vděční jeho vrstevníci při vzpo-
menutí pfidávali k jeho jménu slova „dobré a svaté paměti“. Pochován byl se svolením
císařským a arcibiskupským a se srdečným pláčem a nářkem velikým přátel svých v rodišti
svém v Brandýse n. O. dne 22. listopadu 1636 při prachu svého otce Jana v hrobce, kterouž
si prestavéti dal a na jejíž stavbu za nepřítomnosti Zerotínovy dohlížel v Brandýse po bitvě
Bělohorské se ukrývající Jin Amos Komenský. Hrobka zapełetóna.
Pfes 80 let odporívalo télo Žerotínovo v hrobce Brandýské na Loukoti v klidu a za-
pomenutí. Od r. 1652, kdy majitelem panství Brandýského stal se Jan hrabě z Trautmanns-
dorfu, pamétníei pánüv 7 Zerotína vymírali; na začátku třetího desítiletí osmnáctého století
několik jen stařičkých osaulníků pamñatovalo se ještě na ty dávné doby jako na nějakou po-
hádku. Nevěděli ale ani, byl-li ten pán z Žerotína víry katolické nebo evangelické. Zdi chrámu
nad pohřbem Zerotinovym se rozpadly, zbytky dřevěné lidé jako palivo si roznesli, na „zahradč“
hřbitovu Loukotském pásl se farní dobytek, jehož pasák v měsíci květnu 1721 odkryl ve zří-
veninách travou, křovím zavostlých, vehod pod zemí vedoucí a za vehodem v prostranné klenuté
síní rakve kovové. Od tóch dob pocal mrzky spor mevi konsistorf Pražskou a držitelem
pauství hrabétem. "rautmannsidorfein: kdo jest nalezených rakví majetnikem ? — Plnyeh 26 let
hádali se o kovové séhránky, v nichž také odpočíval prach toho muže, kteréhož za živa pro-
následoval nešťastný osud a jehož zůstatky ani po smrti neměly pokoje. Dne 18. června I. 1723
vešli zástupeové jmenovaného hraběte s knězem a hrobníkem Brandýským do klenuté hrobky,
aby umrlčí truhly prohlídli a kostry o klenoty obrali. Médčnou rakev Karla z Žerotína ne-
