[1] |
|
---|
[2] |
náhle Žerotín na dnu, tak Ze ihned slożiti se musil. Když za nejaký čas se polepšilo, po-
|
---|
[3] |
mýšlel na konečný odjezd z Brna. Poněvadž však na Brandysku morem počali lidé promirati,
|
---|
[4] |
|
---|
[5] |
Spatné jim tenkráte pobyt na Moravě sloužil. Sotva že si odpočinuli, počal Žerotín
|
---|
[6] |
opét stonati. Těžká nemoc schvátila a jako občt z rukou pustiti nechtěla pires TO let již
|
---|
[7] |
starého pána. Léčil ho Olomoucký lékat Waderborn. Kasel zlý, zhření, ouplavice, dna strápily
|
---|
[8] |
zemdlencho již starce, takže 7 postele ani hnouti se nemohl, jen na prostěradle z lože na lože
|
---|
[9] |
manželka ho překládati dala. Veliká to byla bída, dlouhé trápení. Doktoři, barviri Novokřtěnští
|
---|
[10] |
„málo nebo nic pomohli. Úplného zdraví Žerotín již více se nedočkal. Když mu bylo někdy
|
---|
[11] |
trochu mírněji, dala ho paní Kateřina zdvihnouti a k okuu na stolici posaditi, aby na svij
|
---|
[12] |
Moravský kraj pohlédnul. Manželka těšívala ho, že až přijde jaro, Ze také zdraví se navrátí.
|
---|
[13] |
Žerotín však i když přišlo jaro, přešlo léto, podzim a nastala zima, byl stále bídný na svém
|
---|
[14] |
zdraví. Dlouhá nemoc jeho zavdala podnět k lidskym zprávám, že zemřel. Byl sice ještě dosti
|
---|
[15] |
dlouho živ, vždy se s ním něco proměnilo a k lepšímu ukázalo, však ne na dlouho. Poznával,
|
---|
[16] |
že stánek jeho života vždy vice se boří, a proto než by „z tohoto bídného světa“ vykročil,
|
---|
[17] |
vykonal mezi jiným také tu přípravu k smrti, že poslední učinil pořízení o statku svém dne 1.
|
---|
[18] |
|
---|
[19] |
Osud, jenž někdy pronásledoval nad jiné šlechetného muže, a zvláště poslední tři léta
|
---|
[20] |
mučil ho krutou nemocí, ukázal se býti milosrdnějším v poslední chvíli jeho života, že dopřál
|
---|
[21] |
mu zavřítí oči na vždy v rodné jeho zemi; v milované vlasti. Zemřel dne 9. října 1636 mezi
|
---|
[22] |
11. а 12. hodinou polední na hradě Přerově. Příbuzní, přátelé, známí i všickni, kdož znali
|
---|
[23] |
jeho- život, považovali úmrtí jeho za „nenabytou ztrátu“, manželka jeho, paní Kateřina, po
|
---|
[24] |
všechnu ostatní dobu svého života připomínala si každodenně s nemalou truchlivostí srdee
|
---|
[25] |
ztráty svého manžela jako klenotu, jejž by žádný peníz přeplatiti nemohl, jako „v této smrtedl-
|
---|
[26] |
nosti nikdy nedostižitedlného i nenahraditedlneho skvostu“; vděční jeho vrstevníci při vzpo-
|
---|
[27] |
menutí pfidávali k jeho jménu slova „dobré a svaté paměti“. Pochován byl se svolením
|
---|
[28] |
císařským a arcibiskupským a se srdečným pláčem a nářkem velikým přátel svých v rodišti
|
---|
[29] |
svém v Brandýse n. O. dne 22. listopadu 1636 při prachu svého otce Jana v hrobce, kterouž
|
---|
[30] |
si prestavéti dal a na jejíž stavbu za nepřítomnosti Zerotínovy dohlížel v Brandýse po bitvě
|
---|
[31] |
Bělohorské se ukrývající Jin Amos Komenský. Hrobka zapełetóna.
|
---|
[32] |
Pfes 80 let odporívalo télo Žerotínovo v hrobce Brandýské na Loukoti v klidu a za-
|
---|
[33] |
pomenutí. Od r. 1652, kdy majitelem panství Brandýského stal se Jan hrabě z Trautmanns-
|
---|
[34] |
dorfu, pamétníei pánüv 7 Zerotína vymírali; na začátku třetího desítiletí osmnáctého století
|
---|
[35] |
několik jen stařičkých osaulníků pamñatovalo se ještě na ty dávné doby jako na nějakou po-
|
---|
[36] |
hádku. Nevěděli ale ani, byl-li ten pán z Žerotína víry katolické nebo evangelické. Zdi chrámu
|
---|
[37] |
nad pohřbem Zerotinovym se rozpadly, zbytky dřevěné lidé jako palivo si roznesli, na „zahradč“
|
---|
[38] |
hřbitovu Loukotském pásl se farní dobytek, jehož pasák v měsíci květnu 1721 odkryl ve zří-
|
---|
[39] |
veninách travou, křovím zavostlých, vehod pod zemí vedoucí a za vehodem v prostranné klenuté
|
---|
[40] |
síní rakve kovové. Od tóch dob pocal mrzky spor mevi konsistorf Pražskou a držitelem
|
---|
[41] |
pauství hrabétem. "rautmannsidorfein: kdo jest nalezených rakví majetnikem ? — Plnyeh 26 let
|
---|
[42] |
hádali se o kovové séhránky, v nichž také odpočíval prach toho muže, kteréhož za živa pro-
|
---|
[43] |
následoval nešťastný osud a jehož zůstatky ani po smrti neměly pokoje. Dne 18. června I. 1723
|
---|
[44] |
vešli zástupeové jmenovaného hraběte s knězem a hrobníkem Brandýským do klenuté hrobky,
|
---|
[45] |
aby umrlčí truhly prohlídli a kostry o klenoty obrali. Médčnou rakev Karla z Žerotína ne-
|
---|