z roku 1610, 26. a 27. listopadu. 549
et si quando necessitas ecclesiarum, ut in publicum quid edatur, requirat, vernacula
lingua id praestant in usum suorum. De epistolis ad eum scriptis quod mones,
gratum est: non putabam ab illo asservatas; nunc cum aliter intelligam, flammis
dari cupio.
Tibi autem, mi (irynaee, et vitam prorogari et augeri vires et duplicari spi-
ritum ex animo opto, orbitatemque Academiae vestrae disno successore compensari
cupio. Mea fortuna apostoli fere similis est, quem ex naufragio servatum vipera pe-
tivit; sed vivit adhuc Deus, qui ut vim undarum cohibere et virus bestiae extinguere
potuit, sic et me in media insidiantium et adversantium turba salvum praestare potis
est. Vale, mi Grynaee, et mei, quoties preces ad Deum fundis, memor esto. Ross.
VI. Cl. Dec. Konc. v knih. Bludov. VI—3881 fol. 171 v č. 73.
1713. Františkovi Castiglionimu: odesílaje odpověď doktorovi Grynaeovi, Žerotín píše
dopis také Castiglionimu, aby mu osvědčil živou paměť, již má naň a jejíž svědky jsou také
synové Castiglioniovi; ačkoli tito učinili mu jistou naději na příjezd otcův, kdyžtě on otálí
s tím, Žerotín navštěvuje ho sám tímto listem, kterým oznamuje mu o stavu věcí. Od jara
stavové stáli ve zbraních, aby se zabezpečili před lidem vojenským sbivanym v Pasově pod
zámínkou války o dědictví Klevské, vskutku však s tím úmyslem, aby tudy byly zase přive-
deny v moc císařskou země odtržené. Záměr ten, ačkoli tajený, vyšel na jevo smluvou Vi-
denskou, jíž úmluvy Pražské byly potvrzeny, a Uhry, Rakousy i Morava ponechány pod mocí
krále Matyáše. Nyní po vůli králově, který spoléhá na sliby císařovy a knížat říšských, kteří
vložili se do sporu, stavové počínají odzbrojovati, ale podržely ve službách všechny náčelníky
a důstojníky, aby mohli při první potřebě zase sebrati vojsko; z čehož Castiglioni může usou-
diti, jak pevný jest mír a kolik důvěry stavové inají k těm, o kterých pochybovati mají tolik
příčín. Jsou však odhodláni zůstati pokojní a přestávatí na obraně. Jinak věci dařily by se dobře,
kdyby mezi stavy bylo více důvěry ve vzájemných stycích a pevnosti k udržení toho, čeho byli
získali ; ale Castiglioni zná nynější běh světa a snadno domyslí se toho, o čem psáti Žerotín
pomíjí. — Na konec Žerotín žádá Castiglioniho za zprávy jeho. — Na Rosicích 26. list. 1610.
(Konc. vlašský v knib. Bludov. 3881 fol. 172 &. 75.)
1714.
Zwingerovi: děkuje mu za blahopřání k jeho povýšení; stav země Moravské jest velmi těžký ;
Žerotín, byv k jejímu povznesení povolán, učinil ji poněkud bezpečnější, málo však radostnější,
protože stará nenávist stále vládne; o moru v Basileji a smrti Amanda Polana. — Na Rossi-
cích, 27. listopadu 1610.
(Jacobo Zuingero. Redditam mihi praeterita aestate epistolam tuam, etsi res-
ponsi tam diu dilati pudeat, dissimulare tamen non ausim, clarissime Zuingere, ne
in partem delicti proprii innocentem mecum traham et illum, qui a te attulit; et is
quidem fideliter officio suo defunctus est, ego vero ad meum persolvendum, quod
pridem tribuisse opportuerat, nunc demum accedo, nimis sane Sero, si quid serum
duci potest, quod necessitate ipsa sic disponente dari maturius non potuit. Sed moram
