352 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Żerotina
Moravě místo, kteréž oním listem arciknížecím se mu nabízí. — V Pulkavě (Polkau) 9. čer-
vence 1608. (Opis souč. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 129, & 22)
1484.
Jiřímu hraběti Thurzovi: odpovídá na omluvu jeho v příčině vyloupení hradu Brumovského,
jehož dopustili se zeť Thurzův Ondřej Jakusić a Emerik Dozi. Poněvadž pan Kavka uveden
býti má v držení statků svých, žádá Žerotín hraběte Thurza, aby působil na Jakusiče, aby
vzaté věci navráceny byly. Oznamuje, že vypraveni budou poslové k arciknížeti Matyáši, kteří
ho mají pozvati, aby 25. srpna do Brna přijel a ve správu země se uvázal. (Ch.) —
V Olomouci 24. července 1608.
Illustrissime domine, amice et vicine mihi observandissime. Salute et serviti-
orum meorum praemissa commendatione. Legi litteras ab Illustrissima D"*V* ad do-
minos Carolum Lichtensteinium, Georgium Hodiczium et ad me datas, quibus excusat
arcis Brumoviensis direptionem ; ita enim appellari potest, si quidem ad nos relatum
est, commeatum et supellectilem maxima ex parte, quin etiam numeratam pecuniam,
quae apud rationum ministros inventa, a magnifico domino Andrea Jakusith, genero
suo, e£ domino Emerico Dozi ablatam et in usum eorum conversam. Quamvis autem
IDV* tum exemplis adductis tum consuetudine belli prolata factum id a culpa li-
berare conetur, nemini tamen nostrum dubium est, quin pro prudentia sua ct iudicio
eximio ipsamet agnoscat, nulla ratione res nostras cum tumultu Doczkaino conferri
posse. Nullus enim nune in Moravia miles, qui provinciam devastaret, qualem Hun-
garia tum intra viscera sua alebat, neque dominus Jakusicz aut dominus Dozi hostes,
quo nomine merito insigniri possunt, qui arcem Berencz et civitatem Zalkolczensem
hostiliter aggressi, sed mandatarii tantum et executores alienae voluntatis armati
autoritate publica, non viribus propriis, quibus nihil attentare ausi fuissent, nisi
accessisset nomen et existimatio supremi, qui tum in provincia erat magistratus.
Quapropter minime illis licuit absque consensu illius in rem alienam ipsorum fidei
et administrationi creditam manus inferre, quin potius officii ipsorum fuit, vim ex-
traneam propulsare et a damnis detrimentisque praecavere, ut quoties opus fuisset,
res integra vel possessoribus legitimis restitui vel aliis administratoribus, qui iu locum
eorum suecessissent, consignari potuisset. Id enim apud nos moris quem neuter
ignorare potuit, quando ambo provinciae nostrae ascripti.
Proinde tum nomine dominorum Lichtensteinii et Hodiczii, tum quoque ratione
officii et muneris, quod mihi per hos dies impositum, quin pro amicitia etiam nostra
ab IDV* obnixe peto, quandoquidem non illam latet, dominum Kavkam vi pacifica-
tionis et concordiae in Bohemia initae et stabilitae in bona sua reducendum, quod
etiam his comitiis confirmatum et ab omnibus ordinibus approbatum est, ut autori-
tatem suam apud magnificum dominum Jakusith interponat, ne difficultatem moveat
in restituendis rebus ablatis, quandoquidem id aequitati maxime est consentaneum
