z roku 1606, 14.—27. října. 287
napíše, aby vybídnul městskou radu k řádnější podpoře duchovního správce; táže se, kde se
nalézá bratr jeho Eliáš, dále, co zvěděl o vyjednávání Illésházyho a o míru s Turky. — Na Ro-
sicich 24. října 1606. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 105, č. 53.)
1261. Jindřichovi Vodickému posílá strýcovu odpověď na přímluvné psaní. — Na Ro-
sicích 1606, 24. října. (Brandl II. 3. 18.)
1262. Bohuslavovi Matuškovi omlouvá se, že k svatbě jeho sestry nepřijede. — Na
Rosicích 1606, 24. října (Brandl II. 3. 19.)
1263. Matiáši Ungarovi, lékaři v Opavě: omlouvá se, že nemůže přijetí na svatbu
jeho dcery, protože v tu dobu právě pojede do Prahy k vůli své při. — Na Rosicích 25.
října 1606. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 106, č. 54.)
1264. Jindřicha Vodického ptá se, kterým časem lze dostati čerstvé vyziny. — Na
Rosicích 1606, 25. října. (Brandl II. 3. 18.)
1265. Janu Divišovi z Žerotína oznamuje, že k němu přijede. — Na Rosicích 1606,
26. října. (Brandl II. 3. 19.)
1266. Hynka st. Bruntálského z Vrbna táže se, kdy konán bude soud v Opavsku. —
Na Rosicích 1606, 26. října. (Brandl II. 3. 19.)
1267. Janu Leandrovi lékaři: obdivuje se jeho mužnosti, s jakou snesl smrt naděj-
ného syna, a omlouvá se, že nebude moci vyhověti pozvání na svatbu. — Na Rosicích 27.
ffjna 1601. (Konc. lat, v knih. Blud. VI—3881 f. 106, č. 55.)
1268.
Theobaldu Hockovi, sekretáři pána z Rožmberka: lituje, že se neseSel s nejmenovanÿm pánem
(Tschernemblem?), kterýž přibyl téhož večera, když Zerotín (z Třeboně) odjel; vyslovuje své
posudky o jiné osobnosti, která jednala o mir (o Illésházym?). Posílá mu artykule míru Ví-
denského. — Na Rosicích 27. října 1606.
(Theobaldo Hock, secretario Rosenbergensi.) Tout va bien. Puisgue vous en-
tendez francois, cela facilitera nostre correspondance; car bien que ie soy aussi
peu versé en ceste langue qu'en la vostre, si puis-bie un peu mieulx exprimer mes
conceptions cn l’une qu'en l'autre. Ie ne suis pas moins marri d'avoir perdu l'op-
portunité de m'entrevoir avec le Seigneur qui arriva le soir de mon depart au lieu
de vostré demeure, ce que luy-mesmes peult avoir esté; et si l'eusse pensé qu'il
y deust venir. i'eusse cerché occasion d'y seiourner encores pour ce soir-là, afin
d'avoir ce bien de pouvoir renouveller avec luy la vieile connoissance. Mais
à chose faicte n'y a remede. Ie tacheroy d'y remedier par aultre moyen et suiveroy
vostre advis.
La relation que le dict seigneur a faict du personnage dont nous avons
parlé ensemble et auquel i'ay rendu tesmoignage qu'il s'estoit fort employé au traitté
de la paix, n'est aucunement contraire au iugement; que i'en fais; car ce n'est pas
l’oeuvre qui donne proprement la qualité à l’ouvrier, mais la fin et le desseing,
par quoy il le faict. le scay que tous ses desseings ne tendent qu'à sa propre
grandeur et son propre interest, mais cela n’empeche point que pourtant il n’ait
