130 D. XXII. Ródy selskć a instrukce hospodářské :
An das kgl. bóheimische Gubernium. Die von dem kgl. Gubernium laut Berichts ddo
19. April auf eine von dem kgl. Appellationsgerichte an dasselbe zur Entscheidung gegebene
Anfrage des fürstlich Lobkowitzischen Biliner Oberamts, ob bei aufgehobener Leibeigenschaft
die unterthinige Successionspragmatik ddo. 11. Jünner 1771 bisher noch bestehe, an das
Leutmeritzer Kreisamt zur Verbescheidung ersagten Oberamts erlassene Verordnung wird hie-
mit ruckantwortlich begnehmiget, und folgen die Berichtsbeilagen verlangtermassen hierneben
wieder zurück. Wien 8. Mai 1786. Rosenthal.
Ježto přílohy byly roku 1786 z Vidné vráceny do Prahy, žádost vrchního úřadu Bilinského nena-
cházela se v písemnostech, jež r. 1909 byly p. řed. Kóplovi půjčeny z Vídně do Prahy; pročež nedověděl jsem
se, jaká neshoda o dědictví na poddanském statku na Bilinsku dala podnět k tomu úřednímu jednání.
Tvrzení Grünbergovo, že by dvorský dekret (jejž nazývá resolucí) z 8. května 1786
byl ustanovil, že poddaným náleží právo porizovati o zakoupených statcích, jakožto vyplynulé
ze zrušení nevolnosti, dle pramenů zde otištěných zakládá se na nedopatření.
Právo poddaných, aby svobodně mohli pořizovati o svých zakoupených statcích, přišlo
k místu jako důsledek mnohých reforem Terezianských a Josefinských, ač v nich nikdy nebylo
vyřčeno všeobecně a určitě. Působily v tom směru všechny agrarně politické opravy, kterými
požitečné vlastnictví poddaného na zakoupeném statku se zlepšovalo a sesilovalo, a kterými se
omezovala a stenčovala vrchnostenská práva nad poddanými a pad jich statky. V tom směru
účinkovaly již za Marie Terezie předpisy, které zapovidaly zabírání rustikální půdy ke dvorům
panským, které obmezovaly libovůli vrchnosti při odsazování poddaného ze statku, i které hle-
děly selská sídla nezakoupená proměniti v zakoupená. Řád o dědické posloupnosti poddaných
z 20. prosince 1770, ježto rozšířil zákonné dědické právo ke statkům zakoupeným až do 10.
stupně příbuzenstva, znamenitě upevnil svazek mezi selskou rodinou a jejím statkem, a touž
měrou oddálil příležitost, aby vrchnost mohla se chápati selského statku jakožto odúmrti.
Josef II. šel v tom směru o několik velkých kroků dále. Zrušením nevolnosti r. 1781 poddaný
nabyl nebývalé samostatnosti, poddanský svazek, jímž byl vázán k vrchnosti, valně se uvolnil.
Téhož dne 1. listopadu 1781 vyšlý patent o vlastnickém právě poddaných ke statkům zakou-
peným ustanovil určitě, že poddaní mohou statky, kteréž jim náležejí požitečným vlastnictvím,
„užívati, zastaviti, prodati a směniti“ (viz výše str. 29). Jest věc podivná, že při tomto upra-
vování požitečného vlastnictví na statcích selských nebylo hned na tom místě přidáno slovo
odkdzati nebo nějaké podobné, aby bylo poddaným zabezpečeno zároveň právo pořizovati po-
slední vůlí o statku; snad to opominutí stalo se bez úmyslu a jen ze spěchu, neboť takové
právo testamentu bylo tehdáž výslovně udělováno v emfyteutickych smluvách, kterými se upra-
vovalo požitečné vlastnictví poddaných na pozemcích dříve panských (viz smlouvu Košum-
berskou u Grünberga, Bauernbefreiung II. str. 347 čl. 2; též smlouvu Střelohoštickou zde str.
54 8 3., Podébradskou str. 74 čl. 2., Kutnohorskou str. 108 čl. 1., Hradeckou str. 117 čl. 2.
ajv.). Několikeré patenty a dvorské dekrety z doby Josefovy (3. dub. 1787 $ 2. zde str. 158,
19. kv. 1788 ad 1. str. 170, 25. čna 1789 $ 1. str. 203, nejurčitěji 11. května 1789 $ 5.
str. 201) předpokládají, tak jako přítomné guberniální rozhodnutí z 20. března 1786, že pod-
dani na zakoupených statcích mají právo pořizovati o nich poslední vůlí, (ač. takové právo nikdy
před tím nebylo jim výslovně uděleno).
Poslední slovo v tomto vývoji požitečného vlastnictví na statcích poddanských vyřekl
všeobecný zákonník občanský, vydaný r. 1811; tenf v $ 1128 požitečnému vlastníkovi, tak jako
vrchnímu vlastníkovi, přiznává moc, aby svůj podíl vlastnických práv „zastavil a zcizil mezi
