608 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:
svými; jeden z nich měl na 3 místech úhrnem rovných 14 korců rolí, ostatních 5 drželi každý
po 13 stryśich 2 vertelich a 1 ćtvrtci poli na jedn un, dvou, tiech aż na čtyřech místech. Mezi
posledními byl kantor Lukáš; ten užíval dříve o 2'/, korce vice, ale musel je pustiti jinému,
aby měl zárovno s jinými. Jeden chalupník měl tedy na budoucno přiděleno o 1 věrtel a 3
čtvrtce rolí více, než ostatních pět chalupníků, což se vysvětlovalo nebo omlouvalo poznámkou,
„že něco horší má“. Všech 6 držitelů zádušních pozemků měli dohromady 81 strych a 3 věrtele
poli. Krom roli każdy chalupnik držel jeden nebo dva kousky luk, tak że każdy moll
kliditi jeden vozík sena, všichni úhrnem 6 vozíků. Některé kusy luk sluly na Krsovsku; jen
v tom názvu polohy zachovalo se jmeno byvalé tam staré vesnice Kvsovic. Tehdáž byl pánem
panství Pečeckého hrabě Karel Breda, jenž je koupil r. 1713 od hraběte Fr. A. Trautmans-
dorfa. Breda by byl tam i na jiných panstvích u svých poddaných rád odstranil nestejnosti ve
výměře pozemků. (Srovnej v AČ. XXIV. 152—4.) Zdali ustejnění nařízené od něho na záduš-
ních pozemcích u sv. Jana bylo skutečně provedeno, není patrno; jistě dlouho netrvalo.
Také v pozdějších časích přibývalo domů u kostela sv. Jana; určitěji byly to domky,
ne chalupy; stavěly se vesměs na půdě zádušní, nikoli na půdě panské. V Schallerově topo-
grafii kraje Cislavskébo (str. 238) na sklonku 18. véku udáno jest 15 domovních čísel ve
Svatém Janě (St. Johanuesdorf), Sommer v první polovici 19. věku zná tam 23 domů. Ves tedy
vzrůstala. Celá stála na zádušní půdě; v tom byla celá jednostejná, ale ne v ostatních právech.
Šest oněch chalup, jež známe již z roku 1722, bylo mezi sebou spojeno zvláštními svazky,
jmenovité pastviskem; ale úplná rovnost majetku, které chtél hr. Breda, wezi nimi se ne-
zachovala.
Jaké byly pravní poměry všech šesti zádušních chalupníků k nemovitostem od nich
užívaným a k vrchnímu vlastníkovi, dovídáme se z nájemní smlouvy, kterou dne 30. září 1796
uzavřel Svatojanský občan Jakub Buka se zádušním představenstvem panství Pečeckého; po-
dávám z ní hlavní obsah, (celou smlouvu hodlám vydati v dodavcích ve XXIX. díle AČ.). Jaku-
bovi Bukovi pronajímá se chalupa č. p. 4, náležející kostelu sv. Jana, s pozemky, jichž výměra
jest pfiblizné 5'/, jitra poli a '/, jitra zahrady a luk, na 18 let, za zvýšenou roční dinzi 16 zl.,
která se platí do zádušní pokladny Svatojanské; Buka má sám platit zeměpanské daně a jiné
povinnosti, a chalupu opravovati rovněž ze svého; faráři Nebovidskému měl ročně odváděti
8 strychy ovsa, farskou louku u Sv. Jana společně s ostatnímí 5 chalupníky zdarma sekati,
seno do Nebovid zavázeti, a faráři ve žních ručně 3 dni robotovati; duchovnímu správci u sv.
Anuy (v Sudéjové) měl dávati ročně 2 mírky ovsa a 12 kr. hotových peněz. Zádušní správa
Bukovi a ostatním chalupníkům ponechává k pastvě na čas toho nájmu pastvinu, která náleží
kostelu sv. Jana a má plochy 19 jiter 576 čt. sáhů, ale musejí z ní společně platiti daně
a jiné dávky., Kdyby pachtýř správně neplatil, odejme se mu chalupa i s pozemky. Nájemní
smlouva byla pak 9. května 1797 stvrzena guberniem.
Tento dočasný nájem musel někdy později býti obnoven nebo prodloužen, a to u všech
chalupníků Svatojanských. Konečně chalupnické živnosti byly se svolením úřadů od záduší
prodány uživatelům k dědičnému vlastnictví; ale pod činži emfiteutickou. То se stalo opět zá-
roveň u všech šesti chalupníků Svatojanských. Smlouva o to uzavřená v Pečkách 10. února
1830 otiskuje se zde z knihy pozemkové celá.
(30 kr. Stpl.) Zápis Jan a Barbora Marhan manželů na zádušní chalupnickou
živnost Nr. C. 1. ve vsi Sv. Jana. — [Na okraji:] Erste Verschreibung.
