z roku 1543. 175
aby se s pravdou obirali v duchovních i v světských věcech; musíť se místo pravdy
se lží obírati a zaneprázdňovati, neb by se s pravdou obírali, neměli by tak tučnejch
prebend, v kurvách a v ožralství své rozkoše by neprovozovali, neb by jim pravda
hned toho nedopustila, totiž Kristus pán, kterejž se nazval pravdou; ale když sou
z otce ďábla lži pošli, kterejž jest od počátku lhář byl, tak jakž písmo o něm praví,
musejit jeho nésledovati jako otce svého. Kdyby lidé chtěli prohlídnouti, jak sou
předkové jejich těžce sobě řádu a práva dobyli a jak sou nad ním ruku drZéli, ani
králi ani jinému proti právu nic činiti nechtěli; než všem právo rovný bylo, měli
by na to pomysliti, co se mné pfi tom soudu děje, jací odkladové proti všemu
právu. Pak když to průchod svůj má, na mým soudu tolkýž se můž jiným přiházeti,
a tak nač to právo přijde, že lidi k svejm spravedlivostem nikterakž přicházeti ne-
budú moci, nespravedlivé to právo, když jím ten vládne, kdož se před ním soudí
a kohož se dotýče, jako mně se to děje; by se krále JMti nedotejkalo, se panem
markrabím JMtí bych já dávno konec měl. Přichází na ono přísloví, kdež říkají:
Lípe moci s hrst míti nežli spravedlivosti s pytel. A tim zavazuji, że na onom
světě zví ten biskup, koho jest bodl.
Jáť sem na tom, bude-li vůle boží a ráčí zdraví popříti, abych k svatému
Janu v Moravě byl a odtud k knížeti JMti na Těšín se dorazil, a o to své poru-
čenství na místě postavil a to vykonal. Neb znám, že tím svejm poručenstvím JMti
již vic neprospívám nébrž škodnější sem, a to v tom, že kniżć JMt svejch vóci de-
tejkati se neráčí ari nad pořádkem zřízeným, kterejž sem JMti zřídil, ruky držeti,
než všeho, čehož se nedostane, u mně hledati; ježto snad když JMt sám se dotejkati
ráčí, jinou bedlivost při svejch věcech míti bude. Neb tímto spůsobem můž na ono
prísloví přijíti: Cizí ucho jako plot řezati, tak říkají. Avšak bez poručenství což
budu moci, rád udělám, čemuž rozuměti budu, jako věrný přítel.
Než můj milý pane kanclíři a kmotře, kde ste mi napsali, abych to knížectví
skoro navštívil, a nebude-liť toho na krátce, že mnoho škodnejch věcí se rozmnoží:
jestli z strany knížete, nerad sem tomu. Ale příjezdem mejm by se pak co přetrhlo,
nebude-li se držeti, a když já odjedu, zase se v pr[v]ni napořád vstoupí, tehdá můj
příjezd málo platný bude. Jestli pak co při rytířstvu anebo při obecných věcech: pan
hejtman z soudcemi zemskými neměli by toho dopouštěti, než takovou věc přetrho-
vati, pakli by čemu odvolati nemohli, to v čas mi oznámiti; však víte, že sem jim
vždycky k dobrému pomáhal, a což sem rozuměl zlé, přetrhl. Protož bych toho vděččn
byl, při jiném poselství abyste mi o tom světle oznámili, co se takového škodného
rozmáhá; neb také jest, že z malé jiskry velký voheň bejvá, i lépe jest jiskru uhasiti
a toho brániti, aby se voheň nerozmohl.
Napsali ste mi o knížéte JMti jízdu do Krakova, aby penězi byl opatřen,
neb kteréž peníze v šepfigeltu byly, ty že jest ráčil vyzdvihnûti: pak podle paměti
