174 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
Kdež v tom ve všem spuosobu, kterejž před se bíře, zapomenuv se nad svou
ctí i nad svou pečetí, netoliko já ale i mrtví, kteréž jest již pán Buoh z tohoto světa
pojíti ráčil, před ním pokoje užiti nemohou. Jakož pak kněžny JíMti slavné paměti
v psaních svých znamenitě dotýká. Když jest v živnosti býti ráčila, jak jest se proti
JíMti zachoval, to zápis jeho ukazuje; a po smrti JíMti i to JíMti vinšuje, což se
má nejhorším lidem proti pánu Bohu na onom světě přihoditi a je potkati. Neb
v tom psaní, kteréž jest knížeti Václavovi JMti učinil, tato slova postavil: neb za
to má, že již někteří znají a někteří bohdá poznají, že více moci než práva nad
ním užívali, a že to najvyšší všecko srovná.
Pak kdež jest toho doložil, že již někteří znají, to se vztahuje na kněžnu
JíMt a na smrt JíMti; a někteří že poznají, to se vztahuje na mne. Neb v tom
psaní, kteréž jest mně učinil, také tato slova postavil: že by se k tomu prohledniti
mohlo, jaké spravedlivosti aneb milosrdenství nad ženú jeho, nad dcerou i nad ním
s kněžnou Těšínskou spolu sme dokazovali, a že již za to má, že to nebožka kněžna
zná, aby všemohúcí Buoh ráčil dáti takové spravedlivosti a takového milosrdenství
odplatu při skonání života mého; při tom doložil, že u pohanuov nejlítějších ještě
křesťané většího milosrdenství docházejí.
Kdež JMKská po jeho psaních to zřetedlně ráčí znáti, jak i kněžna JíMt
slavné paměti, jsouce již na onom světě, před takovým zlým člověkem pokoje užiti
nemůž, dotýkajíc Její Mti nespravedlivostí, nemilosrdenstvím, kteréžto nemilosrdenství
i pohany převyšuje, a na onom světě, což nejhoršího býti může, to JíMti i mně vin-
šuje. A protož JMKské ode mně proste, ať JMKská ráčí i na to vzhlídnúti, že jest
kněžna JíMt s krve JMti pošla, ať to ráčí k srdci připustiti; aby taková zlehčilá
mluvení od takového zlehčilého člověka o JíMti mluvena nebyla.
Co se pak osoby mé dotýče, co mně vinšuje, aby mně od pána Boha vše-
mohúcího na onom světě potkalo, nedržím, aby jeho modlitba nebe prorázela; protoz
tu víru mám, že jeho modlitba u pána Boha uslyšána nebude. Dáno na Pardubicích
ve čtvrtek po sv. Jiří.
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 48.
286.
Jan z Pernšteina kanclířovi knížete Těšínského: stýská si na biskupa Vratislavského pro od-
ložení soudu jeho; o jízdě knížete Václava do Krakova, o zaopatření mu dvou valachů opatem
Tyneckym oc. — Z Pardubic 1543, 27. dubna.
(Přípis v pátek po sv. Jiří panu kanclířovi Těšínskému, z Pardubic.) U. v. p.
kanclíři, kmotře můj milý! Zdraví oc. Soud Vratislavsky ten jest odloZen, kteréhoz
sem se nenadál podle toho psaní, kteréz mi pan biskup udélal; ale div není, Ze se
duchovním přihází, že selhou, poněvadž v nynějších biskupích málo se toho nachází,
