z roku 1543. 167
vali. Kdeż s toho znáti ráčíte, kdež píše, že někteří již znaji, że to na knóżnu JiMt
a pani mater VMti mini, jakoby JiMt bez uznání próva nad nim moc provozovati
ráčila i já také; ješto by se to bylo védélo, że jest žádostiv práva, byl by k tomu
připuštěn, a by se bylo tak stalo, byli bychom s ním psaním nezacházeli, neb by
k němu zachováno bylo, jako k lotru náleží.
V listu o tom, kterejž jest mi psal, odpověď mi dávajíc, taky kněžny JíMti
a mne těmi slovy dotkl, jaké spravedlivosti ueb milosrdenství nad ženou jeho a dcerou
její i nad ním s kněžnou Těšínskou spolu sme vyvozovali, a že již za to má, že to
nebožka kněžna zná, aby všemohúcí Bůh ráčil dáti takové spravedlivosti a taková
milosrdenství v odplatu mně při skonání života mého, a že u pánův nejlítějších ještě
křesťané toho milosrdenství docházejí, kteréhož jest on dojíti nemohl. Pak tu již
znáti ráčíte, co kněžně JíMti slavné paměti po smrti JíMti vinšuje, za živnosti JíMti
jak jest se k JíMti zachoval, a po smrti JíMti nejhorší věci na onom světě jí vin-
šuje a mně tolikéž, tak jakž jeho psaní ukazuje; ač o tom držím, že taková jeho
modlitba nebe neproráží a od pána Boha našeho uslyšána nebude. Avšak tak jakž
sem napřed napsal, takovému zlehčilému člověku nesluší toho mlčením pominouti,
ne pro osobu jeho, ale pro jiné, aby lotr se tím nepochloubal, jaký jest VMti
i mně psaní učinil a jak v něm kněžny JíMti dotejkal, jaká se kfivda jemu od
JiMti a ode mne stala, a Ze jest VMti i mně o to psaní činil a že sme to všecko
jemu smlčeli a strpěli.
A protož vidělo by mi se, abyste VMti ráčili od sebe dáti řeč učiniti králi
JMti a JMti prositi, aby takovému člověku zapomenutému takové nepravé řeči za-
staveny byly, kterejmiž JíMt kněžnu v svejch psaních dotejká i mne taky, a bychom
se byli k němu jináč zachovali pro jeho zlé předsevzetí, kteréž jest proti kněžně
JíMti a proti VMti jako proti pánóm svejm dědičným předsevzal, že bychom byli
dobře učinili, ale prohlídajíc k přímluvě kněze biskupa moravského, pana hejtmana
i jiných pánův, že mu se v tom milost stala, kteréž jest hoden nebyl. A již dále
abyste ráčili dáti tu řeč vykonati pokudž by se VMti za potřebné zdálo.
Za jiné sem neměl, než že od VMti ještě prvé psaní míti budu, nez VMt
do Krakova na to veselí vyjeti ráčíte, ale snad to nemohlo býti skrze zaneprázdnění
VMti. Jáť sem taky k tomu soudu do Vratislavě byl vyjel, kerejž o Jubilate položen
byl, přijel sem až na Nové Město, tu mne kámen těšký napadl a nohy mne velmi
rozbolely, tak že sem dále jeti nemohl; však nevědúc jistě, bude-li pan kanclíř
v Vratislavi, hejtmana Klackého a Frydrycha Račína do Vratislavě sem poslal, aby
z doktorem a s Odlspochem stáli; až mi od pana kanclíře psaní z Vratislavě jest
přinešeno, kdež mi píše, že jest ten soud opět odložen, čehož sem se nenadál podle
připsání biskupa Vratislavského. Neb mi tak napsal, že při tom času nález a konec
míti mám; ale nic divného není, však tak dobře se přihází duchovním, aby pravdy
