166 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernsteina
at ten sném skrze knízéctví Slízské rusen není; neb bude-li. zrušen a na něm se
nic nezjedná pro tu příčinu, že neráčíte s mocí posluov posláti, u mnohých lidí
žádnému to víc přičítáno nebude než VMti; poněvadž lidé za to drží, zé v knízét-
ství Slízských na VMti všecko záleží, víc než na jinych; jistét Hlohovskÿm tak
bych VMti poctivosti i všeho dobrého přál i toho, abyste k sobě ode všech lidí
lásku míti ráčili. Píši-liť nerozumně, ale upřímně. A tak to ode mne račte pfijiti.
A s tím se službami svejmi přátelskými VMti lásce se porúčím, pán Bůh rač dáti,
abych se s VMtí šťastně v dobrém zdraví shledal. Datum ut supra.
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 38., 39.
283.
Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému v příčině pomluv Pavla Zvěřiny, o odložení
soudu ve Vratislavi, o jízdě jeho knížete do Krakova, kamž by syna svého Vratislava také
rád byl vypravil oc. — Z Pardubic 1543, 26. dubna.
(Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému, z Pardubic ve čtvrtek po sv. Jiří.)
O0. k. a p. p. synu m. m. S. s. VMti vzkazuji, zdraví sc. Nepochybuji, než že
v paměti míti ráčíte, jaké jest mi psaní král Polský JMt učiniti ráčil, což se toho
Pavla Zvěřiny dotýče, stěžujíc sobě JMt, že sem JMti na první psaní odpovědi nedal,
které ste mi VMt z Těšína poslati ráčili; jakou sem JMKské odpověď dal, té sem
VMti přípis poslal aneb panu kanclírovi. Kdez v tom psaní, co sem JMKské za od-
pověď dal, to sem napsal, že na tom sem, že při tomto veselí, kteréž JMKská králi
JMti mladému ščastně vykonati ráčí, skrze VMt a jiné toho Pavla Zvěřiny zacho-
vání JMKské oznámím i všecko ukázati, jakého jest zachování tejž Pavel Zvěřina:
kdež pak i ještě pro paměť přípis toho psaní panu Janovi Sedlnickému hejtmanu
a panu kanelířovi posílám, neb té naděje sem, že sou oba s VMtí na to veselí
do Krakova jeli; kdež tomu všemu vyrozuméti ráčíte, i jaký poruééní sem jim.
učinil a to všecko sepsal, co s králem JMtí ode mně o téhož Pavla Zvěřinu
promluviti mají, aby se mé psaní, co sem JMti za odpověď dal, tak našlo, po-
něvadž sem sobě toho odtah vzal [k] té správě, kteráž by JMti ode mně dána
býti měla až do této svadby. A protož poněvadž týž Pavel Zvěřina netoliko
mne samého, ale kněžny JíMti slavné paměti paní a matere VMtí s pokojem jest
nenechal a po smrti JiMti VMti i mne v svejch psanich JíMti dotejkal, nesluší
VMti toho mléením pominouti; neb jestliže byste toho pominouti róćili, nerśćili
byste dobře učiniti a u rozumných lidí nebylo by to VMti za dobré vykládáno;
neb v tom psaní kněžny JíMti a mne jest těmi slovy dotkl, jak bez uznání práva
vězením na zdraví, na statku znamenité uškození podjal, a toho doložil, že za to má,
že již někteří znají a někteří bohdá poznají, že více moci než práva nad ním uží-
