160 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
všecko již semlelo, jednom čekati, jaká se mouka ze mlýna dá. Pak co panu bisku-
povi JMti píši. tohoť psaní přípis posílám. Také za jiné nemám, než že pan kancléř
Těšínský k tomu času bude; avšak pro všecko, poněvadž sám pro nedostatek zdraví
svého k tomu soudu býti nemohu, hajtmana Kladského a Fridricha Račína posílám, aby
podle tebe a doktora stáli na místě mým. Se panem markrabí Jiřím a s kniżótem Fri-
drichem Lehnickým JMtmi byl bych se rád shledal, ale poněvadž tento nedostatek
zdraví mého tomu jest překážku učinil, ne má vůle, než toho, který mnú vládne, býti
musí. Pak JMtem listy píši, kteréž posílám po hejtmanu Kladckém, avšak sem jemu
poručil, nebylo-li by tu pana markrabí Jiřího ani knížete Fridricha, a jestliže pan
markrabie JMt v Sleště býti ráčí, aby ti listové JMti i knížeti Fridrichovi JMti
stiežně posláni byli. Pak již aby se o to o všecko tebou a radou tvou spravil,
o jiné sem mu také s tebou poručil rozmluviti. A již tebe za to prosím, jak se ten soud
vykoná, že mi o všem po hejtmanovi rozumně oznámíš. [v pátek pred nedélí Jubilate].
MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 36. b, 37.
276.
Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o peněžních záležitostech, o prodeji Meziříče. — Z Par-
dubic 1543, 16. dubna.
(Přípis listu panu Janovi Čeplovi, v pondělí po neděli Jubilate z Pardubic.)
U. v. p. Jane, příteli můj milý! Zdraví sc. Což se pana Herborta dotýče, kdež mi
píšete, že ste s ním mluvili; což se toho rukojemství za mne dotýče, proč jest
pečeti přidáviti nechtěl, pak že jest vám odpověď dal i příčinu ukázal, že by nad
ním nějaká osoba postavena bejti měla, které by podniknouti nechtěl: pak můj milý
pane Jane, nikdá sem ten nebyl, abych zoumyslně komu lechkost a posměch činiti
měl, pak jistěť je to při mně nebylo, aby se to panu Herburtovi státi mělo, poněvadž
mi k tomu příčiny nikdá nedal, než vždycky sem hleděl jeho dobré a poctivé ob-
mejšleti; a ještě na jiném nejsem, pokudž vděčnost poznám. A v tom vás mohu
za svědka jmíti. Což se té summy dotýče, kterouž sem mu povinovat, kdež ste to
na něm obdrželi, že ji při mně až do sv. Václava nechati chce, z práce vám děkuji
a rád se zase odplatím, a panu Herburtovi z přátelství, a listem obnovení jeho
meškati nebudu. I coż se listu na berni dotýče, jednom oznamte mi to spěšně,
ty-li věrné ruky chce jmíti jako prvé, neb se tak pamatuji, že v prvním listu sou
věrné ruky pan Vojíř a pan Bítovský. Pak víte dobře, že se svět mění a lidé v něm
také, i jednom ať mi se o tom oznámí, listem meškán nebude.
Také vás toho tejno nečiním, prvé nežli ste mi oznámili, že by pan Herbort
měl náchylnost k Meziříčí, aby se mnou oň jednal; maje zprávu o panu Janovi
Oderském, že by také k Meziříčí chuť měl, poslal jsem k němu Matyáše Lvovického,
chtěl-li by se mnou o Mezeříčí jednání jmíti: i oznámil mi Matyáš, že jest se dal
