114 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
A
koli takového psaní příčina, buďto nynější pan kancléř, anebo kdo jiný, já jeden toho
chváliti neumím. Ale jak ta věc dále půjde, toho se neví; než v pravdě jest. nač po-
mysliti, aby se to tak piece bralo podle rady Šalomouna: „Synu, coz pry &ini§, čiň
s rozmyslem, a prohlédej k konci!“ A kdež jste ráčili pana Friedricha Donínského
v svém psaní také něco dotknouti, jáť sám za to držím, že by s těžkem to komu
vytrpéti mohl, kdo by mu co mimo vůli jeho na panství chtěl říditi, pomíjeje řádu
a práva.
Také jste mi, múj milý pane synu a kmotfe, napsati róćili, że těchto časův
tak se tomu rozumí, že vaši troubí a naši bubnují, chtějíce snad tomu rádi, abychom
s obou stran sedali, a že se VMti zdá, že by se lépe trefilo, aby troubení a bubno-
vání proti Turkům se činilo: pak sám bych to za lepší držel, aby se tak dálo. Než
račte toho povážiti, co jest se teď od mnohých let troubilo, hanělo, plundrovalo od
mnohého kněžstva z strany vaší, to jest se všecko trpělivě snášelo, a mezi tím skrze
spisy počtu vydávající z Víry a z učení křesťanského králům JMtem a potom i všem
vůbec, toho se v nich žádalo, ano i pro Bůh prosilo, kdož by koli co lepšího znal
a věděl, aby jim to zákonem Páně a jinými písmy s týmž zákonem Páně se srovná-
vajícím[i] ukázal, že to s milostí a s děkováním od takového každého přijíti chtějí ;
jakož i VMt ráčíte toho něco v paměti míti při sněmu, který jest se držal léta 1537
při času sv. Trojice, že jsme toho žádali stav panský a rytířský, kteříž jsme v jednotě
bratrské. aby ta knížka, kteráž jest se králi JMti pánu našemu ve Vídní podala, od
VMti stavùv přečtena a přehlédnuta byla; ale jak jest to opovrženo, o tom také
dobrou vědomost míti ráčíte.
Pak teď tuším po pěti letech knížka jaká jest vyšla, pod jménem nějakého
kněze Petra Zásady u Litoměřic, bezpochyby že jste ji ráčili snad viděti i také čísti
sobě dáti. Jestliže by ta měla za ukázání lepšího učení počtena býti, a knížka ta,
kteráž: jest JMKské podána, toho zasloužila, takového hanění: račtež povážiti, ne-
mělo-li se zase od našich žádné ohlášení k tomu státi, poněvadž se ne věcí lidských,
ale božských dotýče; neb tím račte jistý býti, byť se k tomu žádného ohlášení ne-
stalo, żet jsou jiz dosti vysoce netoliko z poniżenych, ale i z povysenych stavüv sobě
radost z toho činili, jako by se tu již žádná odpověď na takovou hanlivou kniżku
dáti nemohla.
Než toto jest u mne, můj milý pane synu a kmotře, s podivením, že netoliko
spisové bratrští, ale mnozí jiní z jiných zemí od vysoce učených a osvícených mužů
vyśli, od knézstva VMti v mléení pominuti jsou, tak aby se ani tomu rozuméti ne-
mohlo, co schvalují aneb co ohyzdují, uez prece na svém stojí, a když jedné na svých
kázáních mnozí bludují, kaceřují, pikhartují, toť všecko tím zahrnouti chtí, ježto
v pravdé méli by se bâti tézkého hněvu pána Boha všemohoucího; ač držím, že
mnozí u sebe to tak soudí, že jest v tom tak vůle boží. Ale já toho tak za vůli
