z roku 1549. 113
Než, můj milý pane otče, toho musím napsati, že těchto časů tak se tomu
rozumí, že naši troubí a vaši bubnují, a snad by rádi, abychom z obou stran sedali,
(lépe by se trefilo, aby to troubení a bubnování proti Turku činili), a obojí jsou sobě
v ošklivost vzali to. blahoslavenství, kterýmž Kristus pán trpělivé blahoslaviti ráčí;
též také i v ošklivosti mají tu zbroj a ten meč, kterouž jest sv. Pavel křesťanům
vyměřil a kterouž se zbrojí a mečem obíral v poznání Krista pána spasitele svého;
jest poznal Krista pána spasitele svého. A svědkové toho jsou traktátové, kteří se
z obou stran vydávají, ježto již při nich z obou stran jiného není za nejvyšší učení
a základ slova božího, než aby se haněli, plundrovali a tím se tloukli jako chodci
mošnami; kdež může na takové i ono písmo přivedeno býti, že jed litých hadův pod
rty jich, a nohy jich rychlé k prolévání krve. Kteříž by rádi pokoj zachovali a jeho
nepotratili, poněvadž jest jim od Krista pána pozůstaven, tak jakž jest sám ráčil po-
véditi: „Pokoj jsem vám zůstavil, jak jsem já činil, abyste i vy činili“ : pak s těžkem
se toho dočtou, aby jim Kristus pán kde takového učení pozůstavil. Také i duch svatý
po odjití pána J. K. s těžkem jest kde tomu učil, s čím se oni těchto časův obírají,
tak dobře vaši jako naši, pak ještě vaši méně, vše na psaní a dosti i vydávali se
v malování. Pán Bůh rač oboje napraviti a nám se dáti ve zdraví sc. Na Pardubicích
v středu po sv. Dorotě léta oc XLII Jan z Pernšteina.
MS. knihov. univ. Prazsk. XVII. C. 3. fol. 210.
222.
Kundrat z Krajku Janovi z Pern&teina odpovídá na jeho úvahy o listu královském Bělským
učiněném, i zmiňuje se, jak kněžstvo podobojí proti Bratřím nepřátelsky se chovalo. — Na
Boleslavi 1542, 11. února.
(Odpověd pana Kundráta na to psaní pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený
pane, pane synu a kmotře můj milý! VMti věrně zdraví bych přál. Psaní, kteréž
jste mi učiniti ráčili; odpověď mi dávajíc na to psaní, kteréž jsem VMti po Vaneckém,
služebníku svém, učinil, jest mi posláno od pana Jindřicha Kamenického. Pak což
se dotýče životův našich těchto časných, kteřížto prvé, než k svému vykonání přijdou,
s mnohými bídami smíšeni jsou, a podle řeči Jobovy nikdy v jedné váze nestojí,
a naposledy nic jiného z toho se neočekává, nežli sama smrt časná voleným božím,
kteříž v Pánu umírají; než potom před smrtí druhou žádný strach voleným nebude.
A protož pán Bůh všemohúcí dáti nám rač, abychom jsou“ v jeho tělích, dokudž
nám pán Bůh zdraví popříti ráčí, své životy tak spravili; abychom skrze zasloužení
syna jeho milého a účastnost jeho a jeho božskou milostí v království nebeském byli.
Piipis, který jsem VMti poslal toho psaní, kteréž JMKská Bélskym utiniti
ráčil, pokud mi o tom psáti ráčíte, tomu jsem porozuměl: pak pravda, kdož jsou
Archiv Ceský XX. 15
