EN | ES |

Facsimile Lines

1094


< Page >

[1]
z roku 1549. 113

[2]
Než, můj milý pane otče, toho musím napsati, že těchto časů tak se tomu
[3]
rozumí, že naši troubí a vaši bubnují, a snad by rádi, abychom z obou stran sedali,
[4]
(lépe by se trefilo, aby to troubení a bubnování proti Turku činili), a obojí jsou sobě
[5]
v ošklivost vzali to. blahoslavenství, kterýmž Kristus pán trpělivé blahoslaviti ráčí;
[6]
též také i v ošklivosti mají tu zbroj a ten meč, kterouž jest sv. Pavel křesťanům
[7]
vyměřil a kterouž se zbrojí a mečem obíral v poznání Krista pána spasitele svého;
[8]
jest poznal Krista pána spasitele svého. A svědkové toho jsou traktátové, kteří se
[9]
z obou stran vydávají, ježto již při nich z obou stran jiného není za nejvyšší učení
[10]
a základ slova božího, než aby se haněli, plundrovali a tím se tloukli jako chodci
[11]
mošnami; kdež může na takové i ono písmo přivedeno býti, že jed litých hadův pod
[12]
rty jich, a nohy jich rychlé k prolévání krve. Kteříž by rádi pokoj zachovali a jeho
[13]
nepotratili, poněvadž jest jim od Krista pána pozůstaven, tak jakž jest sám ráčil po-
[14]
véditi: Pokoj jsem vám zůstavil, jak jsem činil, abyste i vy činili : pak s těžkem
[15]
se toho dočtou, aby jim Kristus pán kde takového učení pozůstavil. Také i duch svatý
[16]
po odjití pána J. K. s těžkem jest kde tomu učil, s čím se oni těchto časův obírají,
[17]
tak dobře vaši jako naši, pak ještě vaši méně, vše na psaní a dosti i vydávali se
[18]
v malování. Pán Bůh rač oboje napraviti a nám se dáti ve zdraví sc. Na Pardubicích
[19]
v středu po sv. Dorotě léta oc XLII Jan z Pernšteina.

[20]
MS. knihov. univ. Prazsk. XVII. C. 3. fol. 210.

[21]
222.
[22]
Kundrat z Krajku Janovi z Pern&teina odpovídá na jeho úvahy o listu královském Bělským
[23]
učiněném, i zmiňuje se, jak kněžstvo podobojí proti Bratřím nepřátelsky se chovalo. Na

[24]
Boleslavi 1542, 11. února.

[25]
(Odpověd pana Kundráta na to psaní pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený
[26]
pane, pane synu a kmotře můj milý! VMti věrně zdraví bych přál. Psaní, kteréž
[27]
jste mi učiniti ráčili; odpověď mi dávajíc na to psaní, kteréž jsem VMti po Vaneckém,
[28]
služebníku svém, učinil, jest mi posláno od pana Jindřicha Kamenického. Pak což
[29]
se dotýče životův našich těchto časných, kteřížto prvé, než k svému vykonání přijdou,
[30]
s mnohými bídami smíšeni jsou, a podle řeči Jobovy nikdy v jedné váze nestojí,
[31]
a naposledy nic jiného z toho se neočekává, nežli sama smrt časná voleným božím,
[32]
kteříž v Pánu umírají; než potom před smrtí druhou žádný strach voleným nebude.
[33]
A protož pán Bůh všemohúcí dáti nám rač, abychom jsou v jeho tělích, dokudž
[34]
nám pán Bůh zdraví popříti ráčí, své životy tak spravili; abychom skrze zasloužení
[35]
syna jeho milého a účastnost jeho a jeho božskou milostí v království nebeském byli.

[36]
Piipis, který jsem VMti poslal toho psaní, kteréž JMKská Bélskym utiniti
[37]
ráčil, pokud mi o tom psáti ráčíte, tomu jsem porozuměl: pak pravda, kdož jsou

[38]
Archiv Ceský XX. 15


Text viewFacsimile