108 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernsteina
abyste mohli VMti tak učiniti, buďto tuto mou zprávu poslati anebo jí přípis; to již
nechť jest při vůli VMti. Než v pravdě mi se zdá, že mnohá léta pokoj byl, že
by ještě při tom pokoji zachováno býti mohlo. A držím, že více zlost nežli potřeba
tomu pokoje nedá, hledíť pán Bůh všemohoucí na všecko, a vše do času. Dat. na
Boleslavi Mladém ve čtvrtek po sv. Fabianě a Šebestianě léta 1542.
Kundrát z Krajku na Boleslavi Mladém.
Zpráva na ceduli sepsaná i poslaná témuž:
Kdež jste mi také, můj milý pane synu a kmotře, oznámiti ráčil, že jest s VMtí
mluvil pan administrator a někteří kněží, že bych já zde v Boleslavi do dvou kostelův
bratří vpustil, aby v nich kázání činěno bylo, a VMt že jste tomu srozuměti ráčili,
že jsou od některých osob k tomu vedeni byli, aby to na krále JMt vznesli, a že
VMt mně to psáti ráčíte, a protož tu že mi ráčíte oznamovati, abych se věděl čím
spraviti: z čehož já VMti jako svému milému panu synu a kmotru velmi děkuji, že
jste mi oznámiti ráčili. Protož VMti zdálo mi se tuto zprávu dáti, že před některým
dávným časem, tak za to držím, času letního, že jest ke mně přišel kněz Petr, ny-
nější farář zde v Boleslavi, ztěžuje sobě to, že bratří, když mrtvá těla u sv. Jana
aneb u sv. Víta pochovávají, že tu při tom pohřbu kázání činí. Pověděl jsem mu
to, že jest se to za mne nezačalo, než že jest to vždycky bývalo za předešlých
pánův Boleslavských, jakožto pánů Tovačovských, pána z Šelmberka i také pani
sestry mé milé, všech již nebožtíkův dobré paměti, že když jest se koli trefilo a jakž
výš dotčená mrtvá těla se pochovávala z jednoty bratrské, že jsou tu bratří při tom
pohřebu promluvili a lid k modlitbám napomínali, ano také že smrtedlní jsouc, k témuž
se chystati mají, jim předkládali, aby své životy tak spravovali, aby dobře a v milosti
boží mříti mohli, k tomu skutečně napomínajíce, ne aby se již po smrti za koho
mrtvého modliti veleli, poněvadž již jeden každý při smrti svůj soud beře podle řeči
pána Krista: Kdož dobré věci činili, že půjdou na vzkříšení života, a kteříž zlé činili,
na vzkriseni soudu.
A já teď již jsem třiceti dvě letě na Boleslavi, byl o to čistý pokoj od pře-
dešlých farářův Boleslavských, až kněz Řehoř, kterýž, za to mám, jest v Janovicích,
když zde farářem v Boleslavi a buřičem byl, ten počal byl tím něco hýbati, a potom
tento nynější kněz Petr až teď, když sobě sjezd kněžstvo strany české na sv. Barboru
položili, a on kněz Petr také tam byl. Tu přijev zase pravil, že mu pan admini-
strator a páni konsistorianové poručili, aby se mnou o tom promluvil, abych to bratřím
zastavil, aby u sv. Víta a u sv. Jana těch kázání přestali. Pověděl jsem mu: Kněže
Petře, já tomu rozumím, že jste vy tam něco tím hejbati musili. Pravil, že jest ne-
hýbal, než pravil-li jest mi kdo, že by on tím něco hejbal, že by tomu rád vyroz-
uměl. Pověděl jsem mu, že jest mi žádný nic nepravil, než z jeho vlastní řeči že
