z roku 15839. 71
Hřebíkův jakaj jest počet skoupen k podlahám i k střechám, jest se čemu
podiviti, i také co jich a komu dáno, pak jak jest jich k tomu vypotrebováno;
k čemuž sem se podvolil vám dáti, jakožto k střechám a podlahám, o tom jest vám
vědomo, a za to držím, že mnohý hospodář o tom nic nevěděl, na jaký potřeby to
tesař obrací, k té-li potřebě čili k užitku svému: pak tu lásku, kterouž sem k vám
jako pán váš k tomu ukázal, měli byšte ji vděčněji i také rozšafněji a hospodářněji
Ale při mnohých lidech to jest podle přísloví: cizí ucho jako plst řezati, což se to
při vás nachází. Protož k jakému stavení tu pomoc připověděl sem vám učiniti, v pa-
měti mám, kteráž se učinila a činí. Než aby někdo své všecky věci tou pomocí ode
mne učiněnou měl sobě zahrazovati, to by mi trpělivé nebylo. Jakož pak o tom sem
poručil, co má každému čeho do uloženého počtu dáno býti, neb když by se komu
čeho nedostalo, aby vždycky měl každý na muoj měšec hleděti, nevím té pomoci kdy
by konec byl; než cihel, kamene, vápna, pokudž postačeno býti může a při kom se
při stavení toho jaká potřeba pozná, dáno ode mne bude, i také vokna a dvéře.
Poněvadž již čas táhne, že díla pro zimu dělána nebudou moci býti, což lesův a prken
na lešení máte, jest slušné, aby to každý hospodář k jarnímu dílu zachoval.
Což se pak stavení mlýnu dotýče, poněvadž mezi mnú a vámi smlúva jest,
že na to kolo vaše mlýnské, kterým se slady melí, i na potřeby náležité i na při-
krytí sami nakládati máte, a já ten mlýn nákladem svým znovu stavím, což by se
na povinné od vás zaplacení počtlo, ten náklad abyšte mně navrátili.
(Bez nadpisu.)
Orig. v museu m. Pardubic.
174.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že ve sporu jeho s Albrechtem Šlikem na Kadani o vy-
dání platu komorního kněžím na hrad Pražský a ve sporu 0 majestáty, o minci v hrabství
Kladském rozhodne po návratu svém do Cech. — Ve Vídni 1539, 20. ledna.
(Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Psaní tvému, kteréž jsi nám z strany
soudu, kterýž s urozeným Albrechtem Šlikem z Holejče hrabí z Pasaunu na Kadani,
najvyšším komermistrem království Českého, věrným naším milým, o vydání platu
komorního kněžím na hrad Pražský máš, učinil i také jiným artikulóm v témž psaní
tvém dotčeným, totiž co se záplaty tobě od nás za jízdné a pěší, kteréž jsi nám
času jminulého v poli držel, a k tomu vydání majestátuov o minci v hrabství Kladském
dotýče, všemu sme vyrozuměti ráčili. A tutoť na to odpověď dáváme, že toho úmyslu
býti ráčieme v brzkém času, dá-li Buoh, v království Českém býti, a protož těch
všech věcí až do příjezdu našeho odkládati ráčieme. Než jestli bychom k příštiemu
soudu postaćiti nemohli, psaní sme zřízeným radám komory naší učinili, kdyby na
