z roku 1469. 561
s námi Bůh, kteréž miluje, tresce a káře; otcovské jest toto bití, jenž se chejlí
k opravení více než ku pomstě. Jestliže obrátíme se k milosti jeho, opravíc skutky
naše a želejíce nad nepravostmi, pokání učiníme, změníť i Bůh uložení své a prchlivost,
kterouž byl nad námi zapálen, obrátí v lásku a v milost. Nikdy jeho milosrdenství
žádajícím nebývá zapříno, hotov jest k odpuštění Pán, aniž nás na jedné rovné [váze]
s protivníky zákona svého váží. My bohdá synové jeho poslušní, oni zprotivilí lidé
poddaní; my jeho města měšťané, oni naši vrahové; my svátosti jeho, jakož jest on
vydal, přijímáme, oni potupují. Nic nám nepřekáží, jediné že v božím zákoně ne-
dbanlivi pfemozeni byvime télesni kiehkosti, a k hieseni hotovi bázeň boží: často
zamítáme, aniž jakož dlužní jsme, přikázání božských zachováváme. Ale jestliže
obrátíme se srdcem prostým, božího milosrdenství žádati budem, nepochybujem, že
všecky věci šťastně se nám povedou, a smířen jsa s námi Pán, na nepřátely naše
prchlivost svú vztáhne.
Stal se příklad před těmito léty, že když vtrhl do Čech ukrutný nepřítel
pravdy Kristovy císař Zigmund se všemi okolními zeměmi v mocné ruce a bezčíslným
vojskem pěších a jízdných, a doufal v moc svou a nepochyboval, [než] že vše porazí:
tehdy maličko věrných Čechův s bratrem Žiškou slavné paměti, nebranných a nahých,
samou vírou Kristovou oděných a nebeskou pomocí a jeho svatou krví posilněných
tak veliká vojska zahnali a porazili sou. Co se nadéjem, že bude, když z Moravy
i z Čech sjedúce se vespolek, pro obranu víry Kristovy společně vezmem odění, byť
pak jich moc větší byla, jakož jest bývala, v Pána doufajice, Ze on za nds a v své
při bojovati bude a jich moc setře a omdlí, a svou svatou při k šťastnému konci
přivésti ráčí.
Protož nyní, když pozdvihnem očí našich v nebe, když odřeknouce se ne-
pravosti, štít víry Kristovy vezmouce proti nepřátelům, s dobrým doufáním bojovati
budem, vyzdvihneť Pán korouhev svou, uéinit s námi Bůh znamení v dobrém
a vítězství dá v ruce naše aniž více dopustí, by nepřátelé víry Kristovy nad námi
více panovali. Tou my nadějí vedeni a posilněni, což Čechové naši pro obranu pravdy
Kristovy a jazyka českého proti nepřátelům, protivníkům a vrahům českého jazyka
začali sou, vším usilováním s jeho svatou pomocí konati míníme a s jeho svatou
pomocí splniti a skonati doufáme; nebo ačkoli byla jest při nich opatrnost větší,
rada dospělejší, zvyklost dávnější, však pro žádost a horlivost tak veliké věci za nic
toho nedbáme. Bůh, jenž jest dal vůli dobře činiti, také moci konati pro svú dobro-
tivost neodpirej ! Ó poněvadž někdy pro svú vlastní věc a při, pro kopu platu nebo
pro deset podstupovalí sme nesnáze, nebezpečenství, války a boje: ó jistě tato svatá
pravda nevýmluvně dražší jest a lepší, a mnohem více věrným Čechům i nám všem
sluší o tu pravdu zasaditi se a jí brániti do té smrti, než oněm v starém zákoně
figury a než nám časných věcí!
Archiv Český XX. 71
