550 B. XVI. Tři vášnivé projevy. z války za krále Jiřího
poddáni nebyli. Nebo, ó knížata! kdyby kdo do vaší země mocí vpadna, i chtěl vaše
poddané pod 'se podmaniti a podrobovati, zdali byšte svých přátel nežádali, aby vám
ku pomoci přispěli proti takovému násilníku? Též nebudou VVMti za zlé míti pánům
křesťanským, že se k VVMtem utíkají, žádajíce pomoci ne proti svému pánu, ale proti
násilníku, země České záhubci, aby jeho mohli zniknouti a zemi Českou v jednotu
a svaté poslušenství zase uvésti. Protož ještě vždy od VVMtí pomoci žádají jako od
knížat křesťanských a odpovědi na to milostivé. Pak jaké by pomoci žádali, když
bohdá VVMtí k této panské žádosti náchylnost uslyšíme, i to na VVMti, co jest nám
poručeno, vzneseme.
Nyní toliko na tuto žádost křesťanskou milostivé, křesťanské a přátelské
odpovědi žádáme.“
Když se jest toto skonalo od nás, tehda vstav maršálek knížete Míšenského,
i počal čísti přípis listu, kterýž Jiřík psal knížatům proti pánům českým; a když
jeho titul počal jmenovati králem Českým, ihned důstojný otec kněz legat biskup
Ferarský vztáhl ruku i kázal, aby mlčel a nejmenoval ho králem, neb jest ssazený,
a kdožby koli jeho jmenovali a měli za krále, że by byli v klatbć. A tak hned
s hněvem vstal jest, a všecka knížata po něm; tak hanbu velikou učinivše, i sešli
jsou s rathauzu.
Potom my všecky ty dni, kteréž jsou tam byli knížata, prosili jsme duchovních
i světských za odpověď; a srozuměvše, že nebudem míti odpovědi, i psali jsme dů-
stojným otcům legatüm ceduli latině slovo od slova takto у
poslové od pánů křesťanských království Českého, a vždy jsme starali Vaše Otcovstva,
běhali jsme, napomínali jsme druhdy až do oktiéení, nechuti a tesknosti, však vždy
podle naší povinnosti, očekávajíce nějakého utěšení a obveselení, abychom s prázdnymi
rukama domů se nevrátili; když jsme před VVYMtmi a knížaty, hrabaty, pány, městy
a jinými na tomto sněmě poselství dáti chtěli; VVMti jsou toho svědkové, s jakou
starostí a nesnází sotva jsme slyšení dovolati se mohli. A tu pak neupokojeným
seděním a v poctivosti slyšáni nejsme, jako jiných knížat a pánův poslové slyšáni
bývají, ale někteří seděli a někteří, ač jsou sedli, ale netrpělivě slyšeli jsou; a kterak
se proti poselství našemu křesťanskému slyšení a slitování hodnému položili, s větší
sladkostí a pilnější péčí čtouce listy toho ssazeného proti poctivosti stolice papežské,
již jsou měli šetřiti a aspoň před přítomností vaší otcovskou synovskou čest ukdzati,
právě jakoby žádost naše nebyla moudrá, a vejmluva toho Jiříka pravá a spravedlivá.
Potom není tajno Vašeho Otcovství, kterak jsme všecka knížata společně
a rozdílně starali a za odpověď pánům křesťanským proti člověku kacíři, a po takové
práci žádné jsme odpovědi neměli. Nehnula takovými knížaty víra a její zachování
